Popis pro rodiče a maturanty. Jaká je klasická maturita za kulisami? Dopadne to dobře? Co o maturitě nevíte? Co víte jen matně? Proč je na stole květina?

Za patnáct let v pozici učitele jsem učinil některá pozorování o zkušebních maturitních komisích.

Maturitní komise:
Maturitní zkušební komise je pětičlenná. Má tři stálé členy: předsedu, místopředsedu, třídního a dva členy, kteří se střídají předmět od předmětu - zkoušejícího a přísedícího.

Předseda komise je jmenován Školským úřadem z jiné školy, aby celá věc proběhla regulérně. Na některých školách také předseda skutečně musí aktivně zasahovat, aby bránil zavilým domácím pedagogům v projevech očividných osobních antipatií. Jindy zase předseda působí jako státem posvěcená kontrola kvality, neboť „tohle rozhodně nebylo na jedničku".
Obvykle je však předsedou dobrosrdečná dáma středního věku, která se do ničeho moc neplete a hlídá si formuláře, za které je zodpovědná. Tento typ předsednického chování pořádající školy často podporují dvěma základními technikami a sice: bohatostí a umístěním květiny zdobící zkušební stůl (předsedkyně takřka nic nevidí a přes hustou vegetaci ani neslyší, nemá se tedy moc k čemu vyjadřovat) a dále tzv. maturitním bufetem, kam je přísná předsedkyně zvána v klíčových okamžicích (např. do zkušební místnosti právě vkročil známý repetent, jehož by škola již ráda viděla s dostatečnou za branami ústavu; případně nejoblíbenější premiantka se zamotala do logaritmické rovnice a předsedkyně zpoza květiny začala nebezpečně nakukovat na tabuli). Pozvání do bufetu v klíčovém okamžiku je velmi delikátní záležitostí, a proto ho provádějí pouze ti nejzkušenější a nejváženější z pořádajícího ústavu (doyen sboru, místopředseda komise, ředitel nebo v nejhorším případě i třídní, pokud je šarmantním společníkem a předsedou komise je žena).

Ostatní členy komise jmenuje ředitel pořádající školy z řad vlastních pedagogů, případně externích odborníků. Místopředsedou je zpravidla zkušený člen pořádajícího sboru, jehož role spočívá v tom, že musí vědět všechny formální záležitosti přesněji a lépe než předseda komise, znát maturanty a tak nějak garantovat, že „ty maturity dobře dopadnou". Proto je vybírán vždy velmi kvalitní člen sboru. Dotyčný však zpravidla nebere svou (čestnou) funkci jako vyznamenání a na jmenování reaguje ironickými komentáři na adresu ředitele. (Např. „Tos mi udělal radost.", „Dyť jsem byl loni." a podobně.)

Posledním stálým členem komise je třídní, jehož role je o něco snadnější. Očekává se od něj zejména neuvěřitelná dobrota a blahosklonnost. Tyto se nejsilněji projevují při hlasování o známkách zvláštním typem chování, které by matematik mohl označit jako „zaokrouhlování na celá čísla směrem dolů". Třídní-ženy požívají k tomuto účelu srdceryvné výstupy, kterými odvádějí pozornost od faktu, že student nic neuměl, na zcela irelevantní témata. Takovým tématem jsou často rodinné poměry zkoušeného („Sám se stará o pět sourozenců, otec je alkoholik a matka nezvěstná..."), příp. školní úspěchy studenta („Byla tak vynervovaná, přitom je to vynikající studentka, od primy měla průměr 1,125, no uznejte...).
Třídní-muži volí často méně emocionální postupy, jako například postup zvaný „Minus 1,5". Spočívá v tom, že třídní nenavrhuje zkoušenému, který je zralý na pět a možná s přimhouřením očí na čtyři, čtyřku (minus 0,5), ale rovnou trojku (minus 1,5). Klasická strategie je hned na začátku hodnocení převzít iniciativu a zahlaholit: „No teda, ten Karel mě mile překvapil, že se ti naučí na trojku, to bych neřek. Já vím, ty ho nemáš moc rád, je to trošku lajdák, ale..." Zkoušející, který právě svádí boj se svým svědomím („Vždyť tomu Karlovi tou pětkou třeba zničím život"), je rázem zcela rozhozen. Reaguje okamžitě, např.: „To nemyslíš vážně! Víš za co dávám trojky a…". Nicméně celá debata je již posunuta někam jinam a hlasování končí humánní čtyřkou.
V této souvislosti je důležité vědět, že stálí členové komise pochopitelně nemají aprobaci na všechny existující předměty, což znamená, že tak 2-3 hlasující členové komise obvykle vůbec nemají potuchy, o čem se právě hovoří.

Obměňovaní členové komise jsou zkoušející (zpravidla vyučující předmětu) a přísedící (zpravidla odborný kolega zkoušejícího). Na menších školách vykonává funkci přísedícího alespoň někdo, kdo má ke zkoušenému předmětu blízko. Např. na biologii někdo, kdo má za ženu bioložku, na latinu bývalý student teologie atd. Ačkoli to dle vyhlášky není nutné, pozve se občas jako přísedící vyložený odborník z praxe, neboť aby zkoušenému předmětu rozuměl jen zkoušející, je poněkud trapné.

Přísedící je pro studenta nejzrádnějším členem komise, neboť se celou dobu strašlivě nudí (i když pořád méně než stálí členové komise), a proto občas položí pro své rozptýlení maturantovi otázku. To je pro maturanta, který již deset minut přežil bez úhony, velmi ošemetná situace, neboť ač otázka není obvykle nijak těžká, maturant není schopen odpovědi. Důvodem je moment překvapení a triviální odlišnosti v pojetí zkoušejícího a přísedícího. Například zkoušející matikář celých osm let říkal studentům, aby zlomek upravili. Přísedící však maturantovi dobrácky poradí, aby výsledný zlomek ještě zkrátil. Vynervovaný maturant začne horečně pátrat v paměti, nakonec zlomek třikrát zderivuje, pak se pokusí najít inflexní bod a z primitivního dořešení je rázem velká věda a jednička v háji.

Zkoušející je nejvariabilnější částí komise, proto se nedá obecně charakterizovat. Obecně však platí, že největší morousové a protivové, ze kterých maturant nespí již v říjnu, se u maturity mění na velmi příjemné bytosti. Naopak „hodní" učitelé u maturity obvykle nemile překvapí.

Přeji všem úspěšnou maturitu

Václav Klaus