Západní demokracie zažijí nepříliš úspěšný rok, ale žirafy v Nigeru čeká další nárůst.

O Vánocích jsem krom lyžování, pohádek a přípravě na krizi středního věku (bude mi letos čtyřicet) … mj. shlédl veřejnoprávní TV pořad o žirafách v Nigeru (to je v Africe).

Niger není zrovna dvakrát bohatá země. Krom těžby uranu a jeho exportu do Francie, se tam lidé živí dílem pastevectvím (velbloudi, kozy, osli, ovce, dobytek), dílem pěstováním zemědělských plodin (proso, čirok, luštěniny). Hladomory se Nigeru spíše vyhýbaly, byť Sahara se rozpíná. V roce 1999 tu žilo posledních 50 žiraf, byl svržen diktátor plukovník Baré a zahájena „demokratizace“ země.

Také zde díky osvíceným evropským lidem vytvořili Národní park. Většina dorazivších peněz neopustila hlavní město (při vší úctě se česká korupce asi těžko může rovnat se středoafrickou), což sice v dokumentu nebylo, ale každý si to dokáže živě představit. Především ale lidé žijící na území parku začali být vyháněni, pastevectví potíráno. Část vesničanů se začala logicky živit pytlačením v Národním parku. Hlad, chudoba – rozvrat tradičního ekonomického uspořádání. V části parku vyrostly jako náhrada jakési bungalovy, hnusné už od pohledu. (Asi jako když bolševik vytvářel rekreační areál pro vyžití pracujícího lidu). Ovšem bohatí západní turisté nejezdí, neboť infrastruktura je mizerná a konkurence zavedených keňských či jihoafrických safari nedostižná. Místní turisté logicky neexistují.

Nyní žije v oblasti 162 žiraf. Předpokládám, že každá má na krku nějaký čip a vousatí vědci je v rámci vědeckých grantů zkoumají a počítají. Je to velký úspěch – počet žiraf roste, jsou to hezká zvířata, televizní redaktoři natáčejí, bohatý evropský lid, přežvykujíce bramborový salát, pokukuje na obrazovku.

Podvyživená kravka místního „odsunutého“ rolníka odevzdaně hledícího na vlastní dítka.

To není úspěch, ale rasismus, genocida a ekobolševismus.

Vztah lidí a zvířat je (krom jiných šíleností) symptomem úpadku naší civilizace. Kdejaký pejsek či jiný mazlíček má nesrovnatelnou péči v porovnání s průměrnou dožívající stařenkou. Jí dražší jídlo, převáží se častěji autem, jezdí s rodinou na dovolenou. Ošetření pak čokla nestojí 30Kč jako u stařenky, ani 90Kč o víkendu, nýbrž třeba dvacetkrát tolik. A ani to nikdo nekritizuje.

Již Dr. Železný objevil, že v hlavních zprávách musí být, kromě mordů a hrůzostrašných nehod, i nějaká ta štěňátka a prasátka. Zvířata je totiž třeba chránit, ovšem zejména zvířata hezká, roztomilá a velká. A musí být daleko, abychom je nemohli sníst, kdybychom dostali zrovna chuť.

Třeba žirafy. Hyeny ne – ty jsou hnusné, žerou mršiny, na ty by nikdo nepřispíval. Krys je málo (dominují potkani), ale nechráníme je. Nebo nějaký hmyz? To taky ne, ten je moc malej a navíc by se ukázalo, že spousta druhů zvířat přirozeně odumírá a vzniká každý rok. A taky na to lidi v televizi nekoukají. Co až bude much tse-tse nebo komárů málo? Budeme je chránit? Že škodí člověku? Mají hlad.

Televizní dokument měl vyznění, že žirafy jsou nádherná zvířata, ale místní lidé se učí chápat jen pozvolna ten přínos, který to tak nějak pro celé lidstvo má. Ale my, televizní diváci, to naštěstí všichni chápeme, a chápeme i zaostalost těch černochů, i když žirafa je pochopitelně daleko roztomilejší než nějaký podivný pastevec.

Tak až Vás letos propustí z práce nebo se Vám bude pokládat firma – nezoufejte, nebuďte zaostalí a myslete trochu globálně.

PF 2009 všem čtenářům