Morální trosky

Poslanec Petr Wolf se v nedělním prohlášení, že odešel z ČSSD, protože se ho při volbě prezidenta snažil vydírat šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek, opět trapně předvedl. Prý mu předseda ČSSD řekl, že když nepodpoří ve volbě Jana Švejnara, zveřejní informace o údajných nesrovnalostech při čerpání dotace ve firmě, kde poslanec působil.

Je možná důležité kolik pravdy je na tvrzení pana Wolfa, ale tím se nechci zabývat. Zásadní však je, že pan Wolf zůstává stále poslancem. Ačkoliv považuji vázaný mandát poslance za věc, která nepatři do svobodné demokratické společnosti, jsou chvíle, kdy bych asi s vázaným mandátem souhlasil. Prohlášení pana poslance Wolfa je oním okamžikem, kdy si říkám, že vázaný mandát má něco do sebe. Může zabránit tomu, aby morální trosky typu pana poslance mohly v rozhodujících okamžicích rozhodovat o důležitých věcech ovlivňujících život občanů.

Prosím, aby moje věty nebyly brány jako nějaká náklonnost k nějaké straně. Jde mi čistě o výkon funkce poslance a jeho loajalitu. Pan poslanec Wolf musel být po několik let, alespoň vnějškově, viditelným představitelem sociálně demokratických myšlenek, aby se dostal na kandidátku tak vysoko, že byl zvolen do Poslanecké sněmovny. V okamžiku, kdy se na veřejnost dostanou fakta o jeho zneužití dotací, které by možná nezískal kdyby nebyl aktivní politik, snaží se zakrýt svoje selhání vytvářením různých příběhů. Přitom vůbec nejde o neshody v moravskoslezské ČSSD jak zdůvodnil svůj odchod pan Wolf minulý týden či nejnovější příběh o vydírání.

Jde o to, že v Parlamentu je dnes skupinka lidí, která z různých důvodů, ale vždy důvodů nevěrohodných, opustila svoje přesvědčení se kterým kandidovali do sněmovny a přesto zůstávají poslanci. Dnes nereprezentují žádné voliče a jejich lpění na mandátu poslance je trapné a neospravedlnitelné. Je trapné, když hlasují proti názoru svých kolegů se kterými byli zvoleni za určitou ideologií a volební program. Jakoby svoje morální selhání chtěli vykoupit zvláštní herezí. Možná, že se chtějí zalíbit druhé straně, kterou svým hlasováním podporují, s nadějí nějakých prebend. Hluboce se však mýlí. Myslím si, že v ODS si dobře uvědomují, že kdo jednou zradí a vydírá udělá to příště zas.

Neznamená to, že bych nepřipouštěl odlišné hlasování poslance. Na jiný názor má každý poslanec právo, a to nejen z ústavy. Ovšem čtyři odpadlíci nereprezentují odlišný názor, a proto nemají právo na svůj mandát. Oni reprezentují lidskou malost a jejich neschopnost postavit se před voliče a buď obhájit svoje činy nebo odejít.

V dnešní Poslanecké sněmovně je několik poslanců, kteří v určitých případech hlasují odlišně od svých klubů či spolustraníků. V případě pana poslance Hovorky, či skupině poslanců kolem Vlastimila Tlustého je zřejmé, že někdy hlasují odlišně, ale zůstávají na platformě ideových myšlenek a volebních programů za které byli zvoleni. Jejich postoj je legitimní a nepochybně svými názory reprezentují také část voličů.

To je zásadní rozdíl mezi poslanci typu pana Wolfa a sebevědomými zákonodárci, kteří hájí svoje názory a jsou ochotni pro ně riskovat i svojí budoucí politickou kariéru. Jen marně přemýšlím jak to udělat, abychom v Poslanecké sněmovně měli hrdé zákonodárce a nemohly nás zastupovat morální trosky. Velmi dobře si však uvědomuji, že jakýkoliv administrativní zásah se nám může v budoucnosti vymstít. Takže nám asi nic jiného nezbude než se před volbami zajímat nejen o volební programy, ale také o jednotlivé osobnosti, které jsou na stranických kandidátkách.

Reforma zdravotnictví, nebo velký tunel? "pokračování"

Více »

Reforma zdravotnictví nebo velký tunel?

České zdravotnictví nepochybně trpí řadou neduhů, které vedou k neefektivnímu využívání finančních prostředků určených na zdravotní péči. Jsou to například:
- nedostatečná a často též nevhodná či nevhodně uplatněná motivace či forma motivace
- nízká efektivnost systému zdravotní péče, neekonomické chování jeho prvků (poskytovatelů zdravotní péče, zdravotních pojišťoven i pacientů) vyplývající z nedostatečně kvalitního řízení na všech úrovních a opět z nevhodné motivace
- nevyhovující struktura systému, neodpovídající současnému stupni rozvoje medicíny. Často vznikají finanční ztráty v důsledku nevhodné zvolené úrovně péče a duplicitní až multiplicitní péče
- nedostatek informací pro rozhodování u jednotlivých prvků systému a špatná komunikace mezi těmito prvky
- nevhodný a parciálními zájmy ovlivněný výběr a alokace stavebních i přístrojových investic, jejich neúměrný rozsah a zdlouhavá realizace
- absence dostatečně účinných negativních (regulačních) zpětných vazeb v systému
- mocensko – ekonomické skupinové zájmy, které spatřují ve zdravotnictví další oblast pro podivné obchody, korupční jednání apod.
- situaci zhoršuje i současný nepříznivý demografický vývoj populace, kdy vzrůstá podíl osob starších 65 let, u nichž jsou měrné náklady na zdravotní péči vyšší než u mladších kategorií občanů.
Nepochybně by se našly i další příčiny neefektivností, které narušují finanční stabilitu systému. Paradoxem je, že přes výše řečené, je naše zdravotnictví po finanční stránce po mnoha letech v dobré kondici. Příliš se neuvádí, že na účtech zdravotních pojišťoven je dnes přibližně 40 mld. korun přebytků, které nejsou využívány ve prospěch lepší péče pro pacienty. Proto je nezbytné o předkládané reformě zdravotnictví hovořit i z pohledu těchto skutečností.

Více »

"Nehrajme si se smrtí"

Téma eutanázie se pravidelně vrací jako téma diskuze, ale i legislativních úprav a je zřejmé, že dříve či později bude předložen ucelený návrh, který pravděpodobně umožní asistovanou smrt. Obecně považuji téma eutanázie za velmi nešťastné a domnívám se, že často je i zneužíváno zastánci tzv. nových moderních proudů ve společnosti. Obecně je vytvářen dojem, že zastánci asistované sebevraždy jsou lidé s moderním liberálním myšlením, kdežto její odpůrci jsou vnímáni často jako lidé se zakonzervovanými názory z dob minulých, kteří nejsou schopni reflektovat současné myšlenkové proudy a nejsou schopni reagovat na potřeby dneška.

Více »