Chudoba cti netratí….?
V pracovním návrhu ministerstva práce a věcí k programovému prohlášení vlády, které se zabývá sociální politikou, je navrhován následující bod „U všech druhů sociálních dávek a podpor bude výplata dávek podmíněna čestným prohlášením žadatele, že se bez této dávky neobejde.“
Tvůrci tohoto návrhu přistupují pravděpodobně k občanům, kteří jsou nějak závislí na pomoci společnosti, jako k podvodníkům, kteří pouze kamuflují svojí těžkou sociální situaci. Je to velmi zvláštní pohled na lidi se zdravotním postižením, na nezaměstnané, na lidi v hmotné nouzi a na další skupiny občanů republiky. Tento třídní a stádní pohled na velkou skupinu občanu je velmi nebezpečný, ale tak trochu odpovídá části volební kampaně, která byla někdy vedena podle přísloví „dědeček a babička ujídají z chlebíčka“.
Nedovedu si vůbec představit, jaké právní důsledky může mít takové čestné prohlášení. Jsem však přesvědčen, že navrhovaný bod není v souladu s Listinou základních práv a svobod, a pokud by taková věc byla zavedena do naší legislativy, troufnu si tvrdit, že její napadení u Ústavního soudu by bylo úspěšné. Článek 1 Listiny uvádí „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ A právě důstojnost by přijetím návrhu na prohlášení byla postižená nejvíce. Chudý či jinak sociálně potřebný má svojí důstojnost a nemůže být nucen, aby při žádosti o pomoc byl vystaven ponižujícím aktům.
Proč nelze souhlasit s návrhem čestného prohlášení, že žadatel se bez požadované dávky neobejde, je nabíledni. Nelze přeci vůbec právně uchopit, co znamená termín, že se „bez požadované dávky žadatel neobejde“. Je mnoho dávek, které pomáhají v integraci do společnosti osobám, kterým hrozí sociální vyloučení, ale bez takové dávky by asi přežily. Nedovedu si vůbec představit, jak by pracovníci jednotlivých úřadů zjišťovali pravdivost takového čestného prohlášení.
Institut čestného prohlášení vychází z přesvědčení, že co žadatel o sociální dávku to podvodník. Samozřejmě, že existuje zneužívání sociálních dávek, ale je úlohou orgánů státu, aby zjistil, kdo systém zneužívá a z pomoci jej vyřadil. Není však možné přijmout paušalizující pohled na všechny žadatele jako na potencionální podvodníky. Takovýto pohled na celé skupiny obyvatel byl používán před rokem 1989. Dnes bychom měli pohlížet na každého člověka jako na individualitu a přistupovat k němu bez jakýchkoliv předsudků.
Pokud bychom se tímto podezíravým pohledem dívali na jednotlivé skupiny občanů, pak by bylo nutné zavést čestné prohlášení pro ty z nás, kteří získali nějaký majetek, že tento majetek získali poctivě, protože i mezi majetnými lidmi jsou jedinci, kteří se k majetku dostali nepříliš čestným způsobem. Asi bych nechtěl žít v zemi, kde úřady považují obecně občany za podvodníky a vyžadují od nich ponižující akty.
Tvůrci tohoto návrhu přistupují pravděpodobně k občanům, kteří jsou nějak závislí na pomoci společnosti, jako k podvodníkům, kteří pouze kamuflují svojí těžkou sociální situaci. Je to velmi zvláštní pohled na lidi se zdravotním postižením, na nezaměstnané, na lidi v hmotné nouzi a na další skupiny občanů republiky. Tento třídní a stádní pohled na velkou skupinu občanu je velmi nebezpečný, ale tak trochu odpovídá části volební kampaně, která byla někdy vedena podle přísloví „dědeček a babička ujídají z chlebíčka“.
Nedovedu si vůbec představit, jaké právní důsledky může mít takové čestné prohlášení. Jsem však přesvědčen, že navrhovaný bod není v souladu s Listinou základních práv a svobod, a pokud by taková věc byla zavedena do naší legislativy, troufnu si tvrdit, že její napadení u Ústavního soudu by bylo úspěšné. Článek 1 Listiny uvádí „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ A právě důstojnost by přijetím návrhu na prohlášení byla postižená nejvíce. Chudý či jinak sociálně potřebný má svojí důstojnost a nemůže být nucen, aby při žádosti o pomoc byl vystaven ponižujícím aktům.
Proč nelze souhlasit s návrhem čestného prohlášení, že žadatel se bez požadované dávky neobejde, je nabíledni. Nelze přeci vůbec právně uchopit, co znamená termín, že se „bez požadované dávky žadatel neobejde“. Je mnoho dávek, které pomáhají v integraci do společnosti osobám, kterým hrozí sociální vyloučení, ale bez takové dávky by asi přežily. Nedovedu si vůbec představit, jak by pracovníci jednotlivých úřadů zjišťovali pravdivost takového čestného prohlášení.
Institut čestného prohlášení vychází z přesvědčení, že co žadatel o sociální dávku to podvodník. Samozřejmě, že existuje zneužívání sociálních dávek, ale je úlohou orgánů státu, aby zjistil, kdo systém zneužívá a z pomoci jej vyřadil. Není však možné přijmout paušalizující pohled na všechny žadatele jako na potencionální podvodníky. Takovýto pohled na celé skupiny obyvatel byl používán před rokem 1989. Dnes bychom měli pohlížet na každého člověka jako na individualitu a přistupovat k němu bez jakýchkoliv předsudků.
Pokud bychom se tímto podezíravým pohledem dívali na jednotlivé skupiny občanů, pak by bylo nutné zavést čestné prohlášení pro ty z nás, kteří získali nějaký majetek, že tento majetek získali poctivě, protože i mezi majetnými lidmi jsou jedinci, kteří se k majetku dostali nepříliš čestným způsobem. Asi bych nechtěl žít v zemi, kde úřady považují obecně občany za podvodníky a vyžadují od nich ponižující akty.