Občanská a politická společnost jsou v posledku dvě různé věci

Všem nám jde o právní stát a chceme tady mít demokracii. Chceme mít živou občanskou společnost, ze které si ta politická bere podněty. „Za co, pane bože, za co trestáš tento prostý lid?“ ptal se Tomáš Klus ve své starší písničce na padesátitisícové demonstraci na Václavském náměstí za odvolání Marie Benešové. Nejspíš za volby, napadne člověka. Špatně volil, bylo by ho třeba vyměnit.

Právní stát je v principu systém řešení konfliktů podle pravidel. V politické společnosti se karty rozdávají volbami. Občanské společnosti se to nemusí líbit a rozhodne se, že to bude dávat hlasitě najevo. Nic proti tomu, pravidla politické společnosti to připouštějí. Je však třeba vzít v úvahu, že vstupovat do politiky z boku je mimořádné opatření, se kterým by se mělo šetřit.

Pokud občanská společnost požaduje rezignaci politiků, měly by argumenty zvonit. To, že máme státní zastupitelství, o jehož nezávislost se dnes občanská společnost obává, je v převážné míře zásluha Marie Benešové a Jaroslava Fenyka. Požadovat její odvolání, aniž by cokoliv udělala špatně, je svědectvím o nedůvěře části lidu v prezidenta a premiéra, ale Benešová v tom je jako Pilát v Krédu.

Těžko pak doložit, že je u nás ohrožená demokracie. Když exministr spravedlnosti a advokát Jan Kalvoda potvrdí v interview na stanici rozhlas Plus, že si u nás lze objednat trestní stíhání, a doloží to příklady, žádné médium se o jeho rozhovoru nezmíní, protože stanovisko Benešové podporuje. To už ale nevypadá jako starost o demokracii, spíš jako manipulace.

Ve společnosti, která se rychle mění, existuje vždy nedůvěra a obavy. Začne-li s nimi hrát jedna strana, co bude bránit té druhé, aby k nim příště sáhla taky? Bude to opravdu prospívat právnímu státu? Posílíme tím demokracii? Nebo rozkýveme loď?