Není vražda jako vražda Příběh z "divokého východu"

Pražský magistrát se rozhodl, že náměstí na kterém stojí ruská ambasáda přejmenuje na náměstí Borise Němcova. Proč ne? Boris Němcov byl charismatický ruský politik, který se podílel na vládě v čase, kdy v Rusku docházelo k bezprecedentnímu drancování: v roce 1997 byl ministrem paliv a energetiky. Přesto jeho jméno nebylo - na rozdíl od jiných liberálních reformátorů - spojováno s takovými korupčními kauzami jako byla např. privatizace fy Jukos.

Když byl zastřelen na mostě pár set metrů od Kremlu, objevila se pochopitelně podezření, že jde o další z řady politických vražd, jimiž se prezident Putin zbavuje svých odpůrců. Němcov byl ostrým kritikem prezidenta Putina a v době vraždy chystal zprávu, že se ruská armáda podílí na válce na Ukrajině. Přesto Němcov pro Putina vážné politické nebezpečí neznamenal podobně jako zavražděná novinářka Politkovská. Její vražda na Putinovy narozeniny znamenala pro Putina mnohem větší politické potíže než její kritické články o porušování lidských práv v Čečensku. Rusové, kteří zažili působení čečenské mafie, nad porušováním lidských práv v Čečensku věru slzy neronili. Vždyť i ruští klasici je Čečenci strašili.

S Borisem Němcovem to bylo podobné. Byl součástí party, která si v devadesátých letech rozebírala Rusko. I když byl jiný, veřejnost nezapomněla, že se podílel na Jelcinově vládě. Jeho vrazi se našli (všichni Čečenci) a jeho stranický kolega veřejně prohlašoval, že si vraždu objednal Ramzan Kadyrov. Přesto podezření, že v pozadí stojí Putin, zůstalo. Tak to chodí. Náměstí na kterém stojí ruská ambasáda ve Washingtonu, také nedávno přejmenovali na náměstí Borise Němcova. Na památku muže, který mohl být v očích Washingtonu nadějí nové ruské politiky.

Němcov není sám koho Západ považoval za možnou naději pro jinou ruskou politiku. Před ním to byl Michail Chodorkovský, majitel fy Jukos, kterou získal v podvodném schématu “půjčky za akcie”. Angus Roxburgh ve své knize o Putinovi líčí, jak za ministry financí Kudrinem a průmyslu Grefem, autory liberální hospodářské reformy z počátku Putinovy vlády, přišel vedoucí moskevské pobočky Jukosu a sdělil jim, že si firma velmi váží jejich příspěvku k rozvoji podnikání v Rusku, ale zvýšit spotřební daň na naftu nebyl dobrý nápad a firma to nepřipustí. Podplatila tolik poslanců Dumy, že vládní návrh zákona neprojde. Jak se ukázalo, měl pravdu. Zejména komunističtí poslanci horlivě obhajovali podnikání.

Zajímavější však je, co Chodorkovský dělal v devadesátých letech. Jedna z poboček firmy Jukos, byla ve městě Něftějugansk. Starostou města byl inženýr Vladimir Petuchov, specialista na těžbu ropy, který s Jukosem sváděl letité boje, protože městu neplatil daně. Nakonec vyhlásil hladovku a požadoval, aby se proti firmě zahájilo trestní řízení. Když mu guvernér regionu slíbil, že se věcí bude zabývat, hladovku přerušil. Za několik dní na to, když šel v den narozenin Michaila Chodorkovského ráno do práce, ho někdo poblíž radnice zastřelil.

Podezření pochopitelně padlo na Michaila Chodorkovského. Hájil se svérázně. Napsal, že mu starosta nevadil, protože by mu šéf gubernie mohl lehce změnit sídlo organizace a neměl by vůči městu žádné daňové povinnosti, že na oslavu jeho pětatřicátých narozenin měl přijet ministerský předseda a starosta Moskvy Lužkov a kvůli vraždě nepřijeli. Z vraždy byl posléze usvědčen šéf Chodorkovského ochranky Alexej Pičugin. Nařídil vraždu Chodorkovský? Pochybuji. V časech “divokého východu” šéfové ochranek považovali zbavit bosse potížisty za vhodný dárek k narozeninám.

Na rozdíl od z vražd podezřelého Putina je Michail Chodorkovský, bojovníkem za demokracii v Rusku a pravidelným účastníkem Fór 2000. Nejen naše média ho líčí jako příkladného podnikatele budoucnosti, který se pustil do křížku se zkorumpovaným putinovským režimem a strávil kvůli tomu mnoho let ve vězení. O tom, jak jeho podnikání ve skutečnosti vypadalo, se diskrétně nepíše.

Budeme-li v Praze mít náměstí Borise Němcova, neměli bychom mít také náměstí Vladimira Petuchova, statečného starosty, který se nebál nutit firmu nejbohatšího oligarchy, aby platila daně do obecní pokladny ve prospěch občanů jeho města?

Co myslíte, budeme ho v Praze mít? Stěží. Ve Washingtonu ho nemají.