Spíše než techniky potřebujeme mediálně gramotné demokraty. Učitelé i ředitelé potřebují větší platy i podporu. A vyloučení ze hry se nesmí cítit ani aktivní rodiče a učitelé.

Prezident jmenoval novou vládu - unikátní v polistopadovém Česku v tom, že jde o vládu jedné strany s menšinou ve sněmovně. Pokud tato vláda získá důvěru, co to bude znamenat pro oblast školství? A co bychom si od nového ministra školství měli přát do příštího roku pod vánoční stromek?

Témat a oblastí, kterým se ministr - mimochodem jde o dvanáctého ministra školství za posledních deset let - bude muset od prvních dnů ve funkci věnovat, je celá řada. Řadu z nich jasně pojmenovaly aktuální studie a konference o vzdělávání. První z nich je materiál iniciativy Vzdělání přede-vším vedené vzdělávacím think tankem EDUin.

Ten před volbami shrnul následující fakta o současném českém vzdělávání:

- 70 procent českých učitelů je ve své profesi nespokojeno (zdroj: mezinárodní šetření TIMSS, 2015)

- čeští žáci mají vůbec nejvyšší nechuť ke škole v rámci zemí OECD (zdroj: mezinárodní šetření TIMSS, 2015)

- Česká republika dává do základního a středního školství jeden z nejnižších podílů HDP ze zemí OECD (je to 2,7 procenta HDP, průměr v zemích OECD je téměř 5 procent, za námi jsou v tomto ohledu už jen Maďaři, kteří dávají do této oblasti jen 2,5 procent svého HDP)

- platy ředitelů a učitelů jsou podprůměrné (nejhorší v zemích OECD) Průměrný plat pedagogických pracovníků v ČR je o 20.000 Kč nižší než v bankovním a ICT sektoru, o 6.000 Kč nižší než v oblasti vědy a o 2.000 Kč nižší než v oblasti veřejné správy.

Učitelům i ředitelům: Ještě přidat

Pokud si tato čísla propojíme dohromady, vychází z nich pro nového správce resortu první a nejdůležitější úkol - pokračovat v navyšování platů učitelů a ředitelů. To se podařilo dosluhující vládě, o dalším navyšování platů ve školství během kampaně tradičně horlivě mluvili zástupci téměř všech kandidujících stran. Teď bude třeba tyto sliby co nejdříve přetavit v konkrétní činy - učitelé a ředitelé by se dalšího navýšení platů neměli dočkat opět až před dalšími volbami. Iniciativa Vzdělání přede-vším navrhuje, aby platy učitelů dosáhly přinejmenším 1,5 násobku průměrného platu. Teprve poté školství začne přitahovat více absolventů a zajímavých osobností a dobří pedagogové z něj nebudou velmi brzy odcházet. Klíčové je dle této iniciativy zaměřit se i na zvýšení platů ředitelů škol. Právě ti jsou totiž klíčovými osobami při modernizaci a proměně škol. Aby se řediteli škol chtěli stát kvalitní odborníci a manažeři, měl by jejich plat být alespoň trojnásobkem průměrného platu. Kvalitním ohodnocením by se měla výrazně zmenšit nespokojenost učitelů, která je ve spojení s vysokou administrativní zátěží úzce propojena s nechutí žáků ke škole. Nemotivovaný a zklamaný pedagog nemůže zaujmout a nadchnout své žáky. To je stejné v jakékoli jiné profesi či firmě.

Výzvou pro nového ministra je zaměřit se i na vztahy mezi zřizovateli škol a řediteli. Na jedné straně je třeba vytvářet příležitosti a prostor pro pravidelnou a rovnocennou komunikaci mezi zřizovateli, řediteli i rodiči, o tom jaké má být vzdělávání v daném regionu a jakou poptávku rodičů i zřizovatelů mají školy naplňovat. Do této debaty mohou být více zapojeni i odborníci na vzdělávání, jejichž služby mohou zřizovatelé více využívat (tito odborníci případně mohou takovou debatu v místě přímo organizovat a všechny zmíněné do ní zapojit). Na druhé straně je třeba zajistit větší nezávislost ředitelů na městských a krajských zastupitelích, tak aby nedocházelo k brzdění snah aktivních ředitelů a ředitelek o proměny jejich škol.

Není samozřejmě možné lít školám a učitelům jen peníze, posilovat jejich nezávislost bez následné kontroly toho, zda tyto peníze slouží svému účelu - tj zlepšení kvality škol, spokojenosti učitelů, zájmu žáků o vzdělávání a větší radosti z něj. Česká školní inspekce má již dnes velmi dobře propracovaný systém hodnocení kvality škol, který nestojí jen na průměru známek a počtu absolventů. V této oblasti má tedy nový ministr dobrý nástroj k tomu sledovat, k čemu kde podpora škol opravdu vede.

Připravme se na robotizaci

Na další důležitý aspekt upozornila každoroční konference Aspen institutu, pro kterou vznikla obsáhlá analýza, která se věnuje i českému vzdělávání a jeho nejbližší budoucnosti. Ta například upozorňuje na hrozivá čísla OECD. Podle nich bude Česko jednou ze zemí, kterých se nejvíce dotkne nastupující robotizace a automatizace. Z červencové analýzy trhu práce zemí OECD vyplynulo, že v Česku se změny mohou dotknout až 45 procent pracovních míst. Nové dovednosti a vyšší vzdělání se bude nejvíce vyžadovat právě od absolventů středních škol s technickým zaměřením - tedy právě ty, které za hlasité podpory Svazu průmyslu a další lobbujících organizací “masivně” produkuje a podporuje současný český vzdělávací systém. V řadě případů, které sami znáte z vlastní zkušenosti, se ukazuje, že nejúčinnější řešení problémů je připravit se na ně ještě dříve, než opravdu přijdou. V této oblasti si však zatím ministerstvo školství dosud spíše dává špunty do uší, pokračuje v přikyvování o potřebě montérů namísto humanistů a čeká, co přijde. Jasná reakce a konkrétní kroky by v tomto případě byly od ministra dárkem, ze kterého brzy může profitovat téměř polovina pracujících v Česku.

České školství jako otevřený prostor

No a na závěr - ne však poslední v pořadí důležitosti - pro to, jak budou kroky ministra přijímány a jaký bude jeho obraz, to bude oblast možná nejdůležitější - je tu potřeba práce se stále rostoucí skupinou aktivních rodičů. Je zde stále více rodičů, pro které není důležité jen to, jaké vzdělání děti dostanou, co po nich bude škola chtít, ale hlavně to, jak se k nim kdo ve škole bude chovat, jestli s nimi škola bude pracovat jako s jedinečnou individualitou nebo je bude chtít semlít do anonymní řady. Pokud chce ministr uspět, musí oslovit a uspokojit i je. Právě oni jsou dnes těmi, kdo výrazně ovlivňuje české vzdělávání, těmi, kdo se bude nejhlasitěji ozývat, když s jeho fungováním nebudou spokojeni. Pro ně by mohl ministr školství využít následující slogan: "Otevřeme české školství". Komu? Téměř všem: světu (aby přejímalo řadu aktuálních trendů z ostatních zemí), veřejnosti (aby se k ní dostávaly všechny informace - včetně třeba těch o zadání a výsledcích maturit, aby se rodiče cítili seznámení a zapojení do debaty o tom, co se děje v českém školství), nepedagogické veřejnosti (aby vzdělávání ve školách nebylo jen světem pro vyvolené s pedagogickým vzděláním, ale pro všechny, kteří mají dětem co dát a se zápalem a úsilím to rádi budou dělat, leckdy lépe než pedagogové s potřebným vzděláním). České školy a debata o nich by prostě neměly být uzavřeným světem pro vyvolené, ale otevřeným prostorem, ve kterém se budou plnohodnotně cítit všichni - děti, rodiče, učitelé, ředitelé i politici.

Poslední zmínka, která také zazněla na konferenci Aspen institutu, ukazuje, koho při pohledu na současnou politickou situaci doma i ve světě v nejbližší době budeme potřebovat mnohem více než techniky do montoven. Jak upozornilo několik řečníků této konference, mnohem více pro budoucnost a kvalitní stát budeme potřebovat sebevědomé a znalé demokraty, kteří vědí, kdo jim kdy říká pravdu a kdo se snaží opíjet je rohlíkem. Základní dovednosti v oblasti mediální gramotnosti - ověřování faktů, rozlišování důvěryhodných a méně důvěryhodných zdrojů, schopnost vyhledávání informací a nakládání s nimi bude tím, co bude do budoucna rozhodovat o tom, jak umetenou cestu budou mít v ČR populističtí politici. Ve světle dat CVVM z roku 2016, kdy 29 procent středoškoláků uvedlo, že jsou okolnosti, kdy jsou autoritativní režim nebo diktatura lepší než demokracie, jde o další téma, kterému by se ministr - pokud chce nadále žít a kandidovat v demokratické zemi - měl dost intenzivně věnovat.

Zbývají samozřejmě ještě další a další témata, ke kterým je třeba se stále vracet a vyhodnocovat jejich úspěšnost - jako třeba jednotné přijímací zkoušky, státní maturity, povinný poslední rok mateřské školy, kariérní řád... Na nového ministra - stejně jako na všechny jeho předchůdce - tedy jistě čeká práce "jak na kostele". Věřme, že za jeho působením (pokud na něj dojde), zbude - i přes dosud neznámý způsob dojednávání podpory napříč sněmovnou pro každé dílčí téma - více rozumných činů než myšlenek, o kterých se sní, když se zrovna nespí.