Radost nad zablokovanou dohodou o migraci i kličky nad exministryní spravedlnosti ukazují, že spíše než k Masarykovi vede Andrej Babiš republiku k vychytralému čecháčkovství.

"Máme na to, abychom se vrátili, tam kde jsme byli za Masaryka. Potenciál naší země je obrovský," prohlásil Andrej Babiš při jmenování své druhé vlády. Na první republiku a Masaryka odkazoval v minulosti ještě několikrát. Stejně jako v řadě jiných případů si ale i z odkazu první republiky vybírá jen to, co se mu líbí.

Zvítězili jsme?
Premiér to ukázal hned několik dní po jmenování vlády. S vítězoslavným úsměvem a vítěznými gesty se vrátil z jednání vrcholných představitelů Evropské unie, které mělo za své hlavní téma migraci. To, že nedošlo k žádné dohodě - mimo jiné i díky zamítavému postoji Itálie a zemí Visegradské čtyřky - prezentoval Andrej Babiš jako jednoznačné vítězství sebe a svých středoevropských partnerů. Mluvit ale v případě zablokování dohody v EU, která je založena na hledání konsenzu, jako o vítězství, svědčí více o nepochopení smyslu a základů tohoto paktu, než o bůhvíjakém úspěchu.

Přitom nedílnou součástí právě první československé republiky byly i morální hodnoty, ochota podílet se na mezinárodních problémech i pomoc potřebným. Plán na návrat k Masarykovi tak dle všeho u Andreje Babiše znamená jen ekonomickou prosperitu a dobře fungující průmysl. Hodnoty a morálka první republiky jsou pro něj zřejmě druhořadé. Jeho dosavadní působení v zahraniční politice - nezájem o společné řešení demokratických západních zemí a trucovité dupání Středoevropanů (z důvodu získat hlasy těch, kdo se migrace obávají) - míří opravdu někam jinam než tam, kde jsme byli za Masaryka.

Samozřejmě je všem, kdo se jen trochu podrobněji zajímají o dobu první republiky, známé, že ani v ní nebylo vše růžové a bezchybné. Politická řevnivost byla mnohdy velmi podobná té dnešní, židovští uprchlíci z Německa se už tehdy v Československu často setkávali s ostrým antisemitismem.

Přesto neškodí i premiérovi připomenout, že právě předmnichovské Československo bylo do značné míry otevřenou zemí, ve které nacházely útočiště tisíce pronásledovaných prchajících z nacistického Německa. V Praze mělo ve třicátých letech své sídlo exilové vedení německé sociální demokracie, působila zde řada německých intelektuálů, umělců a politiků. Situace cizinců v tehdejším Československu sice nebyla nijak skvělá, ten kdo zde pobýval déle než dva měsíce, musel žádat o povolení k pobytu. To mu mohlo být přiděleno pouze pro určitou část území státu nebo mu naopak pobyt v některých okresech mohl být zakázán. Neexistoval statut azylantů. Přesto tehdejší Československo nijak aktivně proti příchodu prchajících nevystupovalo a zůstalo pro ně otevřené. Řadě lidí, kteří by v tehdejším Německu byli ve smrtelném ohrožení (stejně jako dnešní migranti ve svých zemích) to tehdy zachránilo život.

Lidový a nebezpečný
Prezentovat se jako malý utiskovaný národ, který ve vychytralém spojenectví se svými sousedy hrdinně porazil velké státy, tak namísto Masarykova přístupu vypadá spíše jako ono malé "čecháčkovství", o kterém psal literární vědec Václav Černý.

Ten ve svých legendárních Pamětech mimo jiné napsal: "Zaměřit se na lid znamená i omezit se na lid a připodobnit se mu. Spiknutí prostřednosti proti všemu nadprůměrnému je sice společným jevem všech národů malých, ale v našem bylo vždy mocně potencováno tou „lidovostí“ našeho vzdělance, a tím bylo vždy nebezpečnější než jinde."

Babišova cesta k Masarykovi tak tedy prozatím není ani úspěšná, ani vítězná - ale především nebezpečná.

PS: Že základní morální hodnoty nejsou pro Andreje Babiše tou první cestou, ale až tou, ke které je často dotlačen vnějšími okolnostmi nebo dostatečně silným hlasem veřejnosti, ukazují i aktuální dny a kauza kolem exministryně spravedlnosti Malé (a zvažovaného dočasného vedení úřadu samotným premiérem). Pro šéfa firmy, která chce mít silné postavení na trhu, jsou to možná dobré předpoklady, pro politika, který se chce zapsat do dějin, už moc ne. V historii zatím byli častěji úspěšní ti politici, kteří v klíčových chvílích dokázali držet morální hodnoty jako svou první volbu i přes nesouhlas části veřejnosti a ne ti, kteří se jen snažili vyhovět většinovému smýšlení a pokud možno se mu neprotivit.