Dopady ruské agrese na Ukrajinu a vlastně na celou Evropu nás všechny zaměstnávají v míře vrchovaté. Přesto musíme pokračovat v řešení dlouhodobých problémů, které tu byly a narůstaly v čase před covidem a válkou.

Jedním z takových problémů je neustále rostoucí sexuální zneužívání dětí jak v reálném životě, tak na internetu. V obou případech jde o odporný zločin páchaný na těch nejzranitelnějších – dětech, dokonce kojencích či batolatech.

Právě internet umožnil masivní rozsah zneužívání a jeho dopad na ty nejmenší a bezbranné. Podle posledních statistik se jedno z pěti dět v Evropě v minulosti stalo, nebo je obětí sexuálního násilí na internetu.

Devadesát procent materiálu se sexuálním zneužíváním dětí se přitom celosvětově soustřeďuje v Nizozemsku, kde je poskytován prostor pro tento online materiál na serverech (hosting). To z Evropy v globálním měřítku činí nelichotivé centrum dění (hub).

Internet je všechno, jen ne bezpečné místo pro děti. Chceme proto zpřísnit zákony, dát zákonné povinnosti digitálnímu byznysu, zejména platformám, aby proaktivně vyhledávaly, odstraňovaly a nahlašovaly případy svádění dětí, dětské pornografie, jakýkoli materiál se zneužívanými dětmi, ať už jsou to obrázky nebo texty.

Zároveň navrhujeme ochranu proti zneužití případného prolomení zašifrované soukromé komunikace. To je nejcitlivější bod návrhu a bude se o něm jistě intenzivně jednat, protože musíme najít správnou rovnováhu mezi ochranou soukromí a ochranou bezpečnosti dětí.

Internet je pro děti novým hřištěm. Hřištěm, na kterém podle studií tráví v průměru sedm hodin denně. Je to hřiště spravované soukromými společnostmi. Je tudíž fér po nich požadovat, aby investovaly do bezpečnosti. Nedávno jsme také dokončili nový zákon, který zakazuje cílení reklamy na děti, což je další problém, kterému čelíme.

Zákon nicméně není samospasitelný, rodiče mají povinnost chránit svoje děti, jejich soukromí a bezpečnost. A zároveň je to i výzva pro vzdělávání, pro poučení dětí, ale právě i rodičů. Zejména o tom, jak se pohybovat na internetu, jakým způsobem vyhledávat, jak se chránit před nebezpečím. Nemluvím zde ovšem o poučení rodičů, kteří k těmto odporným účelům děti sami zneužívají. Ti patří za mříže.