Existují rozčilující sociální témata a příběhy, o nichž je jaksi necitlivé až drzé chtít vědět víc. Média nám předkládají soucit vymáhající útržkovité kauzy, z nichž cítíme, že je mnohé zamlženo, zamlčeno. Máme podezření, že se s námi - diváky, posluchači, konzumenty takových zpráv nejedná poctivě, na rovinu. Tak například ve veřejném prostoru média dnes a denně připomínají vždy chudé a zoufalé samoživitele, tedy ženy, které jsou nuceny samy vychovávat děti.

Proč se dnes častěji používá slovo samoživitelé, když osamělých otců s dítětem je jen asi dvacet procent a matek osmdesát? Mimochodem, příběh muže samoživitele, který by naříkal nad svou bídou, zatím nikde nevyplul.
Proč je samoživitelek tolik? Kde se jich ty statisíce nabraly? Tvoří početnou sociální vrstvu obyvatelstva, dnes a denně zmiňovanou v souvislosti s nouzí a bídou, neuváženými půjčkami a následnými exekucemi, bezmocností.
Ženy a muži se snaží odjakživa spojovat do dvojic a to nejen z horoucí lásky, která musí nutně časem odeznít, ale je to výhodné ekonomicky, sociálně, je důležité mít svého člověka a žít s ním, navzájem si pomáhat, být s ním a dětmi zakotvená v domově, který společně budujeme.
Je snad většina matek žijících bez otce dítěte lehkomyslná, hloupá, sobě si škodící, jednající bez rozmyslu a nutné životní strategie? Nebo jsou partneři, s nimiž zplodily samoživitelky dítě všichni mizerové, násilníci, obludní sobci, alkoholici, kriminálníci, gembleři atd., aniž to budoucí matky měly šanci před početím poznat?
Každý známe nějaké samoživitelky ve svém okolí. Příčiny jejich životní situace jsou pestré, ne vždy si za svou situaci žena nemůže, někdy víc než ona trpí muž, kterého třeba zapudila a dělá vše proto, aby ho společné dítě nenávidělo. Proč žije s děckem, dětmi bez mužského, to nám matka v médiích většinou neprozradí. Co když dotyčná matka ani s mužem žít nechtěla, stála jen o dítě a od odmítnutého či zapuzeného otce vyžaduje především co nejvyšší výživné, a aby ji a dítě neotravoval? Chlastal a mlátil ji? Znásilňoval? Proč si takového asociála a primitiva vybrala? Třeba byl tak trochu blůma a šel jí na nervy? No a co má být? I takový muž může být starostlivým otcem a slušným člověkem. Nebo dokonce samoživitelka s otcem svého dítěte žije, on rodinu víceméně živí, i když má pro jistotu trvalé bydliště u rodičů, ale navenek ta maminka tvrdí, že je samoživitelka - jak mi jedna taková sdělila s šibalským úsměvem - přece státu ty dávky nenecháme? Každé kilo, srdci milo, dodala. Takových případů není jistě moc, ale je zajímavé, že systém tyto podvody umožňuje.
Rodičové nezletiletých dětí dostávají od státu:
Matka porodné 13 tisíc (za první dítě) a 10 tisíc za každé další
Přídavky na dítě činí 630 - 880 měsíčně podle věku dítěte, čím je starší, tím vyšší je částka.
Peněžitá pomoc v mateřství (PPM) se vyplácí po dobu šesti měsíců péče o dítě. Do tohoto období spadá i období před porodem, na ni navazuje rodičovský příspěvek, celkem jde o příspěvek v celkové sumě 300 tisíc, vyplácený v nastavitelném období - podle přání rodičů či matky samoživitelky. O rodičovskou dovolenou se musí žádat a může ji čerpat i otec dítěte. Lze získat i ošetřovné na nemocné dítě do deseti let věku.
Na požádání lze dále dostat: sociální příplatek, příspěvek na bydlení, daňové slevy, pomoc v hmotné nouzi, doplatek za bydlení, mimořádnou okamžitou pomoc.

Samožitelky by měly samozřejmě dostávat výživné na dítě od jeho otce. Někteří otcové mají s placením výživného problém a riskují tím i uvěznění, jsou případy, že nechtějí platit proto, že jim matka neumožní, aby měli k vlastnímu dítěti přístup. Neplacení výživného je trestné, zatímco protizákonné chování matek bývá trestáno jen vzácně. Matky mají obecně vyšší společenský kredit, ať už se chovají jakkoli.
Kamarád Radek má ve své péči šestnáctiletou dceru, ale jeho bývalá manželka na ni odmítá platit stanovené výživné, vlastně ho neplatila nikdy od chvíle, kdy tehdy třináctiletá dcera od zjevné psychopatky utekla žít s tátou a soud péči otce potvrdil. Že by byla za matka notorická neplatička potrestána vězením, to zatím nehrozí. Otec má nemocnou páteř a mívá silné bolesti, ale musel vzít dvě zaměstnání, aby sebe a dceru uživil, matka si dlouho ponechávala i přídavky na dítě a další samoživitelské benefity, aškoliv dcera u ní už léta nežila. Radek by si ale nikdy nestěžoval na své poměry v médiích. Běhá k soudu, podává vysvětlení policii, je kolem toho ouřad, pořád doufá, že psychopatka jednou zaplatí, že ji k tomu systém donutí.
Samoživitelství není spojené jen s ekonomickými problémy. Sociologické výzkumy a studie doložily, že děti samoživitelek mají průkazně horší výsledky ve škole a problémy v chování. Je jich nápadně méně než dětí z úplných rodin na středních a vysokých školách, mívají víc kázeňských přestupků, bývají frustrované a citově ploché. Jejich psychiku někdy pokřivuje naučená nenávist k otci, manipulace matky.
Kroužky a ovoce
Reportáže ze života samoživitelek na netu i v televizi sleduji s pozorným zájmem. Vidím třeba obézní mladou ženu s tetováním a piercingem... Nic proti tomu. Ale tetování a piercing stojí tisíce! A je téměř jisté, že se ta paní přejídá, to ta nouze - asi. Naříká přitom, že nemůže dítěti dopřát ovoce a kroužky. To je jejich mantra chudoby - nemají na ovoce a na zájmové kroužky. Interiér jejího domova o žádné chudobě nevypovídá, je v něm vše, co moderní člověk potřebuje a v dobré kvalitě. O otci dítěte se nezmíní. O svých rodičích, kteří by jí teoreticky mohli pomáhat a možná i vydatně pomáhají, také ne.
Drsné poměry ve starých časech
Kdysi byla ostuda žít s dětmi sama, pokud žena nebyla vdova, ale i ta to měla těžké. Žena, která se musela smířit s tím, že bude svobodnou matkou, dívka, která byla svedená a opuštěná takříkajíc s outěžkem vzbuzovala v minulých staletích nevraživost až opovržení, mnohdy se dokonce musela dítěte vzdát, deponovat ho u strohých a vykořisťujících pěstounů. To byly zlé časy, odpudivé společenské poměry se stupidními předsudky!
Moderní osvícené době vděčíme za to, že dnes je situace úplně jiná. Ale kyvadlo se vychýlilo na druhou stranu až příliš.
Samoživitelky, o nichž se hovoří téměř denně v médiích jako o chudobou nejpostiženější skupině mají vzbuzovat soucit a sympatie, aniž známe příčiny jejich nouze a fakta z jejich příběhu, pořádají se na ně sbírky, stát je podporuje, různé neziskovky též. Když se svěřují se svou mizernou ekonomickou situací, člověk se někdy neubrání úsměvu. Vlastní byt, auto, ale musejí teď chudinky jezdit, jako většina lidí, s MHD, protože je drahý benzín. Nechodí už na manikůru, kosmetiku, na úpravu řas a barví si vlasy samy! Nemají na novou myčku nádobí, musí mýt nádobí ručně. V jaké bublině ty dámy žijí?
Je ovšem zlé když matka nebo její dítě fatálně onemocní! Jenže je to stejně zlé i v úplných rodinách, které média zas tolik nezajímají. Musím ovšem zmínit nadaci Dobrý Anděl, které patří velké poděkování!
Samoživitelky jsou vděčné téma, zmiňují se v médiích dnes a denně, aniž víme, proč ty ženy žijí bez mužů, jaký byl jejich životní příběh, co si o tom všem myslí otec jejich dítěte, dětí. Tyto otázky jsou většinou nezodpovězeny, nebývají ani položeny, přitom vzbuzují naši přirozenou zvědavost a jejich pravdivé vylíčení by mohlo posloužit tisícům dalších žen, které zvažují, že budou žít raději bez muže jako varování, vodítko. Také proto téma samoživitelství už leze většinové populaci krkem.
Soucitný úděs pak vzbuzuje, když se chudák samoživitelka živí prostitucí!
Prostituce je prý práce jako každá jiná
V době covidové se na internetu přetřásal příběh nebohé samoživitelky - sexuální pracovnice. Naříkala nad ztrátou klientely kvůli proticovidovým opatřením, želela absence sexuchtivých cizinců. Prý se stala prostitutkou proto, aby si její dítě zachovalo svůj standard, hlavně aby mělo vlastní pokoj a hračky. Co je hrozného na tom, žít po nějaký čas s omezenými prostředky, nekupovat dítěti pořád nové hračky a bydlet s ním v jedné místnosti? Odjakživa to, co vyprávějí o své cestě po nakloněné rovině prostitutky je irelevantní, tato profese je známá bájivou lhavostí stejně jako vyprávěnky sňatkových podvodníků. Pokud ovšem zpovídaná děla pravdu, může ztěží předpokládat, že jí za vlastní pokojík bude synek natolik vděčný, že mu nebude vadit, až se mu kluci budou pošklebovat, že je jeho máma šlapka. Tedy budou používat horší slova, známe kluky, a jeho případná námitka, že je to práce jako každá jiná, vzbudí záchvaty zlého smíchu. Jak známe z Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty, děti jasně vidí, že král je nahý a nenechají si to pro sebe.
Podle dat neziskové organizace Rozkoš bez rizika poskytuje u nás placené sexuální služby podle odhadů zhruba třinác tisíc žen, a asi sedm tisíc z nich jsou matky - samoživitelky. Lze s úspěchem pochybovat o tom, že kdokoli zná skutečný počet prostitutek, vždyť je přirozené, že se tím mnohé z nich nechlubí. Je ale pozoruhodné, že stát, tedy jeho soudy a orgány sociálně-právní ochrany zřejmě svěřily děcka do péče téměř sedmi tisícům prostitutek! Přitom prostituce není nevinné zaměstnání, téměř vždy a všude souvisela s kriminalitou, prodejem drog, pasáky, násilím.
Žít se svým mužem je normální
Rozumná žena chce žít s mužem, otcem svého dítěte, dětí, rodina je osvědčený model soužití už od starověku. Proč nám televize a internet ukazují mnohdy zavalité fňukny, o jejichž příběhu a zázemí téměř nic neřeknou, jen apelují na soucit koukalů?
V mnoha zemích světa skutečná bída, drsné hladovění dožene matky, většinou samoživitelky k bídně placené a nebezpečné prostituci, pokud nejsou rovnou znásilňované, historie a literatura znají sex za trochu jídla jako platidla podvyživené ženě a jejím hladovějícím dětem. Zacházelo se a zachází se s nimi ohavně leckde v Africe, ve slamech celého světa, utečeneckých táborech, ale tyhle skutečné ubožačky nemají možnost nechat se soucitně vyzpovídat v médiích. Nejsou prostitutkami volbou, ale jsou obětmi zvrhlých poměrů. S mrazením v zádech sleduji dokumenty, které zabírají z výšky nekonečné slumy asijských či jihoamerických měst, v nichž vládne tvrdou rukou pro nás nepředstavitelná chudoba spojená s násilím, zločiny, hladem a drogami, nelukrativní a nebezpečné prostituci.
Buďme vděčni za život v pořád ještě sociálně citlivé a blahobytné Evropě.
Kdo navštívil chudé oblasti světa, ví, o čem píšu.
A pokud jde o naše samožitelky, měly by vědět, že pokud nejsme my matky nebo naše dítě fatálně nemocní, jsme každá strůjkyní svého štěstí.