Nebyly nám umožněny návštěvy a mojí mamce vedení nemocnice neodpovědělo na maily a doporučené dopisy. Vím, že taťkovi už život nic nevrátí, ale přesto dnes odešel dopis vedení nemocnice, který níže se souhlasem mojí mamky zveřejňuji. Snad ten dopis může být alespoň malým mementem této doby.
Text petice proti plošnému zákazu návštěv v nemocnicích je zde: https://www.petice.com/nezakazujte_plosne_navstevy_v_nemocnicich
V diskusích a komentářích poměrně často narážím na cynismus spojený s těmi, kteří zemřeli na covid. Pořád dokola dochází ke zpochybňování existence viru, průběhu nemoci, počtu nemocných a nakažených. Ráda bych ale všem lidem, kteří mají srdce na správném místě, připomněla, že umírají lidské bytosti.
Tento blog není o covidu…, ale souvisí úzce s nemocí a dobou, ve které jsme se ocitli do jisté míry jako rukojmí.
Musím říct, že už jsem tak zhnusená a unavená veškerými diskusemi o covidu, že už mě ani nezajímá, jaká opatření naše neschopná vláda vydá. Ono je to vlastně jedno. Vidíme, že žádné z nich nemá zásadní vliv na šíření covidu. Protože se netrasuje, pozdě se začalo testovat, pozdě a téměř vůbec se neočkuje. To všechno proto, že názor jakéhokoliv odborníka není rozhodující. Rozhodující je PR premiéra a zájmy lidí kolem něj, kteří podle mě na všem nechutně vydělávají. Předražené roušky, nákupy respirátorů i dýchacích přístrojů ze zahraničí, přestože jsme schopni je dodávat z našich zdrojů. Protahování výjimečného stavu, které umožňuje dělat neprůhledné kšefty bez výběrových řízení a jakékoliv kontroly.