Celkem nedávno jsme při jednom vydařeném grilování podlehly nekontrolovanému záchvatu smíchu… Proč podlehly a ne podlehli? Muži byli v oslabení, přesněji řečeno vydržel to s námi jen jeden a ten smíchu nepodlehl…spíš se nám divil, že něco takového vůbec řešíme…

Naším tématem byl totiž pobyt v plavkách – mezi lidmi. Každý rok se to na jaře opakuje. Vysvitne první jarní sluníčko a udělá nám velkou radost. Pak nám však dojde, že se zase blíží sezóna plavek. To není dobrá představa. Jo, možná existuje hodně žen bez rozdílu věku, které se do plavek těší, protože se mají čím chlubit, a nebo jsou o etapu dál, protože došly k názoru, že to jak v plavkách vypadají, prostě jednoduše neřeší. Já mezi ně zatím bohužel nepatřím...

Moje první cesta na koupaliště je každoročně poměrně velká stresová záležitost. Kdybych neměla potomka – potápku, nikdo by mě tam nedostal. Musela jsem jít. Dítě se vrhlo do vody a já přemýšlela, jak se do vody dostat taky a přitom neukázat tělo…:-)

Sedla jsem si vedle kamarádky, která měla zřejmě dost podobné myšlenky. Objemově jsme na tom byly hodně podobně, za ten rok se nic nezlepšilo, spíš naopak. Přišla další maminka a vůbec se netvářila šťastně. Než rozbalila základnu na trávě, dala si jednu cigaretu na uklidněnou. Pak procedila mezi zuby, že než ze sebe shodí to oblečení, bude si asi muset dát panáka. Zjistily jsme, že v tom s kámoškou nejsme vůbec samy. Dodala, že ten největší stres zažívá v momentě, kdy musí přejít těch 10 metrů od deky k bazénu… Maminka posílená cigaretou prohlásila: „Tady by měly bejt nějaký zóny oddělený tlustou zdí! My tlustý tady a ty hubený za zdí…směrem ke kiosku.“ Další maminka pokývala hlavou, že s tím souhlasí, jenže jí nedošlo, že patří k těm hubenejm a tak se pak bude muset přesunout do té druhé zóny.

Další adrenalinovou záležitosí je nákup plavek. Ať zkombinuji co zkombinuji, před zrcadlem se pokaždé objeví přesně to, co vidět nechci…Jednou za 2 – 3 roky proto odejdu z obchodu zpocená a s plavkami, které mi „sedí“ ze všech nejvíc, ale stejně bych je tam nejraději nechala….

Věřím, že podobné pocity nezažívám sama. Taky věřím, že jednou do těch vysněných hubenějších tvarů dospěju. Zatím si říkám, že ty zóny možná vážně nejsou špatný nápad. :-)

Krásné léto, milé dámy a pokud jste na tom podobně jako já, tak především s úsměvem…! :-)