Zveřejňuji se souhlasem mojí mamky korespondenci s ředitelem nemocnice v Neratovicích. Odpověď přišla po té, kdy jsem o tíživé situaci o nemožnosti navštívit taťku, promluvila do médií. Děkuji Deníku N, že se tématu věnuje, článek je zde: https://denikn.cz/563422/muzete-za-tatinkem-prijit-az-bude-umirat-rekla-nemocnice-pribuznym-slib-nedodrzela/

Znovu chci zopakovat, že v žádném z našich vyjádření nikdy nezaznělo, že bychom s mojí mamkou kohokoliv ze zdravotnického personálu vinily z toho, že taťka zemřel. Bylo to přesně naopak. Striktně jsme oddělovaly péči od samotné problematiky nemožnosti návštěv. Pokaždé jsme také děkovaly za skvělou péči, které se mému taťkovi dostalo jak v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi, tak v Neratovicích.

V petici, kterou jsem s Michalem Majznerem zveřejnila, je jasně uvedeno: „Víme, že situace je velmi vážná, nicméně je mnoho míst, kde by to povolit šlo, jsou opatření, která mohou rizika a náročnost pro personál omezit na minimální míru a naopak by to pomohlo. Vzhledem k tomu, že člověk není stroj a psychologická stránka léčby je podle moderních výzkumů velmi podstatná, je třeba se dívat na zákaz návštěv jako na omezení části léčby. Proto nepovažujeme plošný zákaz za správný. Je třeba dát jasný pokyn nemocnicím, že návštěva lidí blízkých je žádoucí součást léčby. Naopak je potřeba velmi jasně zdůvodnit individuální situace, časově omezené, kdy návštěva opravdu není možná. Žádáme Vás, abyste znovu posoudili, jak by šlo tento plošný zákaz uvolnit a pomoci tak rodinám i pacientům.“ Celé znění zde: https://www.petice.com/nezakazujte_plosne_navstevy_v_nemocnicich



První dopis poslaný doporučeně a mailem řediteli nemocnice, lékařskému řediteli a primáři:

Věc: žádost o povolení návštěv u pacienta Jaroslava Vendla
Vážení pánové ředitelé, vážený pane primáři,
obracím se na Vás s upřímnou žádostí o povolení návštěv u mého manžela Jaroslava Vendla. Můj muž je hospitalizován už měsíc a byl k Vám nyní přeložen na oddělení Následné intenzivní péče. V počátku jeho hospitalizace na ARO v Mladé Boleslavi jsem byla sama v neschopnosti a po dobu 14 dní jsem jej navštěvovat nemohla. Jakmile jsem však měla potvrzení, která mi návštěvu umožňovala, snažila jsem se jedenkrát za 2 – 3 dny za manželem na zhruba třicetiminutovou návštěvu zastavit. Po celou dobu byl v umělém spánku. Jeho stav umožnil přeložení na oddělení k Vám. Jsem za to nesmírně vděčná.

Podařilo se mi ještě v pátek 29. 1. ráno zařídit test na Covid s negativním výsledkem a mého muže navštívit. Viděla jsem, jak je o něho skvěle postaráno a jsem vám za to všem opravdu nesmírně vděčná. Prvně za tu celou dobu jsem mohla s manželem neznatelně komunikovat. Mám o něho strach, zejména o jeho psychickou kondici. Mám obavy, aby až si uvědomí v jakém stavu je, aby to nevzdal. Jsem přesvědčena, že moje přítomnost mu může pomoci ke zlepšení psychického stavu. Ráda bych jej proto v rozmezí 2 – 3 dnů navštěvovala na krátké návštěvy do 30 minut, držela ho za ruku, komunikovala s ním a dodala mu psychickou podporu.

Pročítala jsem si usnesení vlády https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/navstevy-ve-zdrav--zarizenich-0080.pdf s účinností ode dne 30. ledna 2021 od 00:00 hod. do dne 14. února 2021 do 23:59, kde je mj. uvedeno cituji: „Omezuje u všech poskytovatelů zdravotních služeb návštěvy pacientů v zdravotnických zařízeních na pracovištích, na kterých se poskytuje dlouhodobá nebo následná lůžková péče, tak, že návštěvu lze připustit pouze za podmínky, že osoba navštěvující pacienta se podrobí před zahájením návštěvy POC testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV2, a to s negativním výsledkem…. A doloží o tom doklad;“ dále pak cituji: „Osoba navštěvující pacienta, která splní některou z uvedených podmínek, může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá osobní ochranné pomůcky dýchacích cest, a to minimálně respirátor třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu.“

Podle tohoto usnesení návštěvu u mého muže připustit lze za výše stanovených podmínek. Testy na Covid budu podstupovat tak, aby nebyly starší 48 hodin a budu mít samozřejmě ochranné pomůcky. Nemám to do Neratovic úplně blízko, ráda bych mého manžela navštěvovala 1x za dva až 3 dny, tak abych jej psychicky podpořila a přitom nenarušila provoz oddělení.

Předem Vám děkuji za kladné vyřízení mojí žádosti, je to pro mne v této době strašně důležité.
Srdečně a s díky
Dana Vendlová

Druhý dopis po taťkově smrti:

Věc: Jaroslav Vendl
Vážení pánové ředitelé, vážený pane primáři,
dne 1. 2. 2021 jsem Vám zaslala doporučené dopisy a v neděli dne 31. 1. 2021 e-maily s žádostí o povolení návštěv u mého manžela Jaroslava Vendla, který k vám byl přeložen na oddělení Následné intenzivní péče. Ještě v pátek ráno 29. 1. se mi podařilo zařídit test na Covid s negativním výsledkem a mého muže na oddělení navštívit. Viděla jsem, jak je o něho skvěle postaráno a jsem vám za to všem opravdu nesmírně vděčná.

V žádosti jsem uvedla, že mám o něho velký strach, zejména o jeho psychickou kondici. Měla jsem obavy, aby až si uvědomí v jakém stavu je, aby to nevzdal. Byla jsem přesvědčena, že moje přítomnost mu mohla pomoci ke zlepšení psychického stavu. Požádala jsem o povolení návštěv v rozmezí 2 – 3 dnů v maximální délce 30 minut, opakovaně bych si zařídila testy na Covid, měla jsem veškeré ochranné pomůcky. Podle unesení vlády mi jednoznačně měly být návštěvy poskytnuty: https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/navstevy-ve-zdrav--zarizenich-0080.pdf.

Věděla jsem, že jeho stav je velmi vážný. Pan primář mi do telefonu sdělil, že až bude můj manžel umírat, tak mě k němu samozřejmě pustíte. Nepustili jste mě k němu. V neděli jsem se s ním spojila na minutu přes pacientský tablet. Za tuto možnost děkuji, ale osobní přítomnost zvláště s pacienty, kteří nemohou mluvit a komunikují jen posunky, tablet nikdy nenahradí. Můj manžel zemřel dne 8. 2. v osamocení. V neděli 7. 2. jsem v nemocnici byla, dovezla mu vzkaz a naše fotky plus fotky vnoučat, které mu tam sestřičky vylepily. Měla jsem negativní test a pořád věřila, že ho budu moci vidět.

Ráda bych vám ještě jednou poděkovala za skvělou péči, kterou vaše nemocnice mému muži poskytovala, ale nemohu pochopit, že jste mi nepovolili občasnou návštěvu za dodržení všech podmínek a dosud neodpověděli ani na mail, ani na můj doporučený dopis. To, co jste dopustili je nelidské, neempatické a neodpustitelné.

Vím, že je to dnes už jedno, mému manželovi život nikdo nevrátí, ale kéž je tento dopis mementem pro všechny další případy, kdy neumožníte kontakt blízkých osob u pacientů v tak vážném stavu, ve kterém byl můj manžel.
S pozdravem
Dana Vendlová

Odpověď z Neratovic:

Od: Kosák David [Neratovice]
Datum: 23. 2. 2021 v 12:16:34
Předmět: RE: Jaroslav Vendl

Vážená paní Vendlová,
Na úvod mi dovolte Vám vyjádřit upřímnou soustrast nad ztrátou Vašeho manžela. Naším posláním je léčit a zachraňovat životy našich pacientů. Onemocnění COVID-19 způsobené virem SARS-CoV-19 je bohužel velmi zákeřné onemocnění, které je stále velmi nevyzpytatelné a je příčinou ztráty mnoha lidských životů. I přes často ne příliš dobrou prognózu se snažíme vždy poskytnout nejlepší možnou péči našim pacientům a boj s onemocněním nevzdáváme. Váš manžel byl v kritickém stavu a snažili jsme se ze všech sil ho vyléčit. Ošetřující lékař neshledal jeho zdravotní stav terminálním stádiem. Bohužel se však jeho zdravotní stav velmi náhle zhoršil.

Velmi nás mrzí, že z omezení možnosti navštívit Vašeho manžela viníte právě nás. Omezení návštěv vychází jednak z epidemické situace, a jednak z rozhodnutí Vlády ČR. Na oddělení jsou hospitalizovaní pacienti, kteří onemocnění COVID-19 doposud neprodělali a zanesení infekce na odd. následné intenzivní péče by pro mnoho z nich znamenalo jistě velké komplikace, které by u mnohých z nich velmi pravděpodobně vedlo ke smrti. Neméně důležitým hlediskem je riziko infekce personálu, kterého je kritický nedostatek, a jeho dlouhodobá neschopnost by též měla velmi negativní dopad na péči o pacienty na našem odd. Nehledě na to, že personál je již skoro rok vystaven abnormální zátěži a dennodennímu riziku infekce. Chápeme, že pro rodinu a pacienty je tato situace spojená se silnými negativními emocemi a je velice složité ji přijmout, my jako nemocnice však v této chvíli děláme maximum, abychom za daných podmínek pomohli všem stranám se s tímto opatřením vypořádat.

Na závěr bych Vám také rád sdělil, že jsme neodpověděli na Váš email, protože jsem osobně pověřil pana primáře MUDr. Hellera ať se s Vámi co nejdříve spojí a dojedná režim návštěv, a to s ohledem na zdravotní stav Vašeho manžela. Pan primář se s Vámi spojil a jak sama píšete, několikrát jste na návštěvě byla. Zákonná lhůta na vyřízení stížnosti je 30 dní a jak jistě chápete, existuje mnoho další agendy, která nás v tuto nepříznivou dobu zaneprázdňuje.

Osobně mě velmi mrzí, že jste se rozhodla svůj smutný, avšak také jednostranně zabarvený příběh, ke kterému se nemocnice nemůže ani veřejně příliš vyjádřit, neboť respektujeme soukromí Vašeho zesnulého manžela, ještě před obdržením mé odpovědi prezentovat do médií. Velmi to zasáhlo personál nemocnice, který o Vašeho manžela pečoval a léčil ho často na úkor svého osobního života a svého zdraví. Zásadně nesouhlasím s Vaším tvrzením, že jsme provedli něco „nelidského, neempatického a neodpustitelného“ z důvodů, které jsem uvedl výše.

Přeji Vám i celé Vaší rodině mnoho sil v tomto těžkém čase a pevné zdraví.
David Kosák, MSc.
Provozní ředitel

Poslední reakce na odpověď pana provozního ředitele Kosáka

Věc: Odpověď provoznímu řediteli nemocnice
Vážený pane řediteli,

místo empatické reakce a uznání toho, že plošné a vládou nařízené omezení návštěv není správné, jsem se dočkala arogantní odpovědi a to pravděpodobně jenom proto, že se moje dcera vyjádřila do médií. Ve výjimce nařízení vlády, kterou jste zřejmě dosud nečetl, nebylo uvedeno terminální stádium, nemoci, o které se opíráte. Právě proto jsem velmi uctivě, pokorně a trpělivě žádala o povolení návštěv u manžela, protože jsem velmi dobře věděla, že stav mého muže je vážný a kdykoliv se může zhoršit. Opakuji – odepřeli jste mi mého manžela navštívit, přestože jste věděli, že je ve vážném stavu, že je covid nevyzpytatelný a že zemřít může kdykoliv – přesně jak se také stalo. Zemřel navíc v osamocení a já ho během toho týdne, kdy byl přeložen na oddělení do Neratovic, navštívila jen jednou, den po jeho přeložení k vám a den před lockdownem. To proto, že se mi podařilo se zajistit si negativní test a měla jsem všechny ochranné pomůcky. To, že jsem pak už za mým manželem celý týden nemohla, vám nikdy nemohu odpustit. Trvám na tom, že to, co jste dopustili, bylo nelidské, neempatické a neodpustitelné.

Návštěvy mi byly umožněny na ARU v Mladé Boleslavi, kde byl můj muž hospitalizován 4 týdny před přeložením do Neratovic. Mylně se tedy domníváte, že mi u vás byly návštěvy několikrát umožněny. Nebyly, podařilo se mi to jen jednou a to proto, že jsem byla urputná a nechtěla se vzdát.

Pan primář se se mnou nespojil, jen jsem opakovaně každý den při rozhovoru s někým z lékařů ke zdravotnímu stavu mého muže prosila o možnost mého muže na pár minut vidět osobně. Váš argument k zákonné lhůtě na odpověď 30 dnů jen dokresluje, jak nad celou záležitostí uvažujete. U mého manžela byl zázrak, že přežil každý jeden další den. Proto je pro mě nějaká lhůta 30 dnů už jen černým humorem….

Na závěr bych ráda dodala, že všechna moje vyjádření i vyjádření mé dcery směrem k lékařskému personálu, byla vždy plná díků a respektu. Každý čtenář a nebo člověk se kterým jsme komunikovaly, viděl a pochopil, že si práce zdravotnického personálu nesmírně vážíme. Sestřičky na oddělení v Neratovicích jsou pozemští andělé. Věděla jsem, že právě díky nim, je můj muž v té nejlepší péči. Vyšly mi vstříc a den před smrtí jsem do Neratovic jela, předala jim fotky moje s manželem, vnoučat a vzkaz od mě a jakmile to šlo, nalepily je mému muži na skříň, aby fotky a vzkazy viděl. Dovezla jsem mu také malou plechovku piva, které si přál. Sestřičkám patří obdiv a velké díky, vyřiďte jim to prosím!

Vy osobně jste se však bohužel zaměřil pouze na to, že jsme si dovolily téma otevřít, místo abyste jako ředitel nemocnice nesl odpovědnost za blízké osoby, vžil se do situace a obrátil se v této věci na ministra zdravotnictví, nebo vládu. Chválu lékařského personálu jste vyignoroval, a proto je Vaše odpověď ostudná. Je z ní poznat, že řadu faktických informací opomíjíte. K nám, tedy všem pozůstalým, kteří se rozhodli ozvat, se tímto tónem prosím neobracejte. Ten patří vládě a ministru zdravotnictví.

Veškerá naše vyjádření byla pozitivní propagací práce personálu, nikoliv naopak. Mohly jsme si vzít na pomoc právníka, situaci hrotit, protože jsme opravdu byly s dcerou zoufalé, ale neudělaly jsme to. Pokorně a trpělivě jsme požádaly a čekaly na to, až nám odpovíte. Mezi tím můj manžel zemřel.
Možná by bylo lepší, kdybyste se už po smrti mého muže raději neozval. Jen jsem se utvrdila v tom, že člověk stojí sám před nepropustným systémem a když se ozve, dostane hned facku zpátky. Všichni ale máme svá práva… tedy i můj muž – pacient – je měl.
Věřím, že se v budoucnu naše společnost posune k lidskosti, empatii a laskavosti. Protože pokud ne, prohrajeme všichni. Covid za ten stav naší společnosti nemůže…jen ve vší nahotě ukazuje, jak na tom jsme. Není to dobrý pohled… Bohužel.
Dana Vendlová
8. 3. 2021