V České republice existuje poměrně rozvinutý neziskový sektor. Řada organizací je velmi profesionálních (čerpají fondy EU), ale existují i malé nestátní neziskové organizace, které se věnují nejrůznějším lokálním tématům, zpravidla nemají zaměstnance (o těch nemluvím). Mluvím zejména o „neziskovkách/nevládkách“, které poskytují sociální služby jako například Armáda spásy, Diakonie Českobratrské církve evangelické, Domov Sue-Ryder, ESET-HELP, Maltézská pomoc a velká řada dalších.

Dále jde o organizace, ochraňující veřejný zájem, případně lidská práva jako například Amnesty International ČR, Oživení, Liga lidských práv atd., které prakticky stát nepodporuje, protože jej kontrolují, kritizují a sledují, jak veřejný zájem chrání (často se soudí se státem a soudní spory vyhrávají).

NNO, o kterých mluvím nyní, jsou především ty servisní. Stát jejich činnost akreditoval, podporoval a v důsledku jeho špatné práce se nyní tyto organizace ocitly bez peněz. Stát se totiž rozhodl na jejich financování používat především EU fondy a jejich příprava se zpozdila o rok a půl. Termíny předkládání prvních výzev jsou právě v těchto dnech, což ovšem znamená, že peníze budou k dispozici v tom lepším případě v první čtvrtině roku 2009. Těmi, kdo jsou postiženi, však nejsou primárně neziskovky samotné, ale především jejich klienti.

Věčným evergreenem odpovědí vládních činitelů na otázku zpoždění čerpání financí z EU pro NNO je administrativní náročnost ze strany EU kladena na naše řídící orgány. Protože jsme jako země v prvním programovacím období příliš neobstáli (jsme podle dostupných údajů druzí nejhorší v čerpání prostředků ze všech nových členských zemí), umožnila pravidla daná EU pro druhé rozpočtové období jednotlivým členským zemím větší flexibilitu v nastavení hlavních cílů a cest, jak hlavních cílů dosáhnout.

Došlo také k navýšení rozpočtu pro státní správu v ČR s cílem zjednodušit administraci žadatelům o dotace. Skutečnost je ale jiná: byrokracie (a navíc zcela nezvládnutá) je na straně české veřejné správy. Stát selhává v tom podstatném a sice v definování vize rozvoje společnosti a role NNO v ní. Rok 2013, kdy skončí fondy EU je blízko a zatím jsem nezaznamenala žádnou diskuzi nebo přípravu na to, co nastane potom.

Bohužel ani nastavení současných tzv. programových os nedává vůbec žádnou záruku, že budou peníze využity k nastartování nějakých konkrétních systémových změn a jejich následné udržitelnosti. Může se docela dobře stát (a zatím tomu všechno nasvědčuje), že peníze utratíme na jednotlivé projekty a až finance dojdou, budeme tam, kde jsme nyní. Jenom budeme mít víc předražených dálnic a možná zmodernizovanější železnice!

Nakonec by pro nás mohlo byt poučením, jak fondy EU čerpaly třeba Irsko, kterému pomohly k zásadní společenské změně a na druhé straně Řecko nebo Portugalsko, kde se nestalo skoro nic. V prvním rozpočtovém období 2004 – 2006 bylo prostřednictvím NNO realizováno mnoho velmi zásadních projektů.

Část NNO se skutečně zprofesionalizovala, přizpůsobila se tzv. projektovému financování a logicky, avšak bohužel mylně předpokládala, že jí bude v druhém rozpočtovém období 2007 – 2013 umožněno na stávající projekty navázat, posilovat je a rozvíjet. Pravděpodobně mylně se také NNO sektor domníval, že udrží své pracovníky a pracovnice a díky svým zkušenostem a kompetencím bude moci realizovat další nové programy.

Kde tedy stojíme nyní? NNO se zásadním způsobem podílí na zajišťování veřejných služeb a veřejně prospěšných činností. Stát našich služeb hojně využívá, nicméně systematicky a dlouhodobě je podporovat nechce a to i přes to, že probíhající rozpočtové období mělo prostřednictvím Strukturálních fondů rozvoj NNO umožnit.

Poslední dobou pociťuji se, že je potlačována zejména role NNO při zprostředkování účasti občanů na veřejné politice. Zajímavé je, jak vládnoucí proud, roli a postavení NNO jako celku zlehčuje. Veřejná správa se snaží udělat z neziskovek/nevládek a lidí pracujících v nich potížisty, kteří jen otravují a zdržují.

Přitom tyto organizace a lidé v nich jenom kontrolují, zda veřejná správa dodržuje zákony. Je důležité si uvědomit, že NNO existují téměř ve všech oblastech lidské činnosti a také to, že NNO stojí na jiných motivech než je ekonomický zisk. Veškerý případný zisk je vkládán zpět do vlastní činnosti.

A co je nyní nejpodstatnější? V co nejkratší době skutečně nastartovat procesy udržitelné i po té, co skončí štědrá podpora EU, informovat o programech a projektech NNO a vyvrátit oblíbený mýtus, že neziskovky zacházejí s finančními prostředky nehospodárně a netransparentně. Právě realita kontrol neziskovek při čerpání financí z EU je dalším tématem, kterému se chci v budoucnu věnovat.