Ach, je tak obtížné to vysvětlovat - a zároveň tak snadné! Má to jen jeden háček. Jde o velmi citlivou a osobní péči a práci s konkrétními lidmi a velká většina lidí obecně (i těch, se kterými pracuji) prostě nechce jít se svými příběhy ven. Je to pro ně často velmi těžké a potřebují si to nejprve vyřešit sami…


To proto, že mají pocit, že selhali. Opakovaně. A jaká je naše společnosti jako celek? Velice kritická. Než se nám podaří nějaké téma zpracovat a narovnat (většinou jde ve výsledku o vztah k sobě samému), může to trvat i několik let, záleží na tom, jak velkou zátěž řešíme.

Moje začátky, když jsem začala na terapii chodit, se většinou stočily k tátovi a jeho linii. Trvalo mi to celé 7 let a je mi moc líto, že jsem s tátou nestihla nic z těch věcí probrat… Ale mluvím s ním občas nějakým jiným jazykem tam někam nahoru, a přichází občas ve snech. Třeba na “výročí” svého odchodu. Ale o tom jindy.

Chci tím jen říci, že jakmile začneme něco z minulosti rozplétat, často se stává, že to, co se jevilo jako to hlavní, je najednou jen zástupné téma. Že se za ním skrývají mnohem závažnější negativní bloky, velmi často zděděné. Nefunkční vzorce, se kterými se snažíme vědomě poprat, ale nejde nám to. A tak se nám situace stále dokola opakují, protože jsme zkrátka nějak naprogramovaní, ovlivnění, a mnohé z toho je předem dáno.

A co tedy dělám já? Snažím se velmi citlivě, empaticky (a zároveň podpůrně a motivačně) komunikovat s tím, kdo mi svěřil své nejniternější strachy, obavy, trápení, tajnosti, které třeba ještě vůbec nikdo neví. S obrovskou pokorou k jejich důvěře pak společně otevíráme negativní emoce, programy, cykly, probíráme je (lidé si hodně věcí vybaví) a odstraňujeme. Ono někdy stačí věci jen pojmenovat a úleva se dostaví okamžitě. Ten proces je vlastně fascinující a je především o maximální upřímnosti k sobě samému.

Zjistila jsem ale, že mnoho - zejména, ale nejen - mladých lidí na takovou pomoc prostě nemá finance, proto vznikl projekt na Startovači. Lidé zde finančně pomáhají druhým lidem k tomu, abych se jim mohla naplno věnovat. Já pak samozřejmě prezentuji počet sezení, ale jinak se výsledky takové společné práce měří jen obtížně, u všech mých patronů je tedy základem důvěra především ve mne. Vyprávím sice ilustrační příběhy, jsou to ale příběhy lidí, kteří spolupráci se mnou navázali dávno před vznikem tohoto projektu. Postupně budou své příběhy určitě ochotni vyprávět i ti, jimž díky projektu mohu pomáhat nyní… To ale nastane, až se jim podaří vyhrabat z toho všeho, co musí a chtějí vyřešit.

Ověřila jsem si už, že uvědomění si sebe sama a okamžitou úlevu dokážu přenést i na víc lidí najednou. Proto jsem se pustila do zážitkových workshopů, z nichž první proběhne už v sobotu 27. května v Praze. Nebude to rozhodně tak vážné a náročné, jako osobní sezení. Spíše to bude hodně pracovní, kreativní a naťukávající - a protože já sama miluju hudbu a humor, budou součástí workshopu. Každý, kdo přijede, by měl domů odjíždět v lepším rozpoložení, než v jakém přijel. Uvidíme, co mi účastníci řeknou na konci.

Takže kdo máte chuť strávit 4 hodiny se mnou a mým týmečkem, ale taky s podobně naladěnými lidmi, přidejte se k nám. Cena je 350,- Kč a počet míst omezen. Cesta vede TUDY.