Mluvme/te pravdu, nic než pravdu!
Ta představa mě pobavila, ale asi tak jen na několik vteřin. Pak mi došlo že by možná mohl nastat celosvětový kolaps. Skutečnost, že by, byť je jeden den, říkali například (považte) i politici/čky, pravdu (čistou), by mohla znamenat konec vzájemných mezinárodních vztahů a to i těch, které se zdají být výborné.
Představila jsem si, jak by asi vypadala cesta do práce, pracovní porada, návštěva lékaře, obchodu, nebo rodinná oslava. Co bych si tak asi druhý den přečetla v médiích, jak by asi vypadalo zpravodajství a co by přinesl internet. Taky by mě docela zajímalo, co by přinesl svět reklamní a svět showbusinessu, kdyby jeden den nemohl lhát. A co soudy a policie? Některým profesím by to zřejmě usnadnilo život, jiným zase naopak.
Kdyby tedy čistě hypoteticky zasáhla nějaká „vyšší“ moc a my, lidé, bychom k tomu byli donuceni (třeba kouzlem, nevím, ale zatím ještě pořád na kouzla věřím), zřejmě by opět zvítězilo nějaké šalamounské řešení, nám, lidem tolik vlastní. A v rámci zachování světa alespoň takového, jaký je, bychom si možná raději navzájem zalepili ústa. A jak by se mezinárodní den zalepených úst mohl jmenovat? To už nechám na Vaší kreativitě, mě napadají občas i mírně nepublikovatelné názvy. A možná, že náš nový, milý „náhubkový“ zákon je takovou pomyslnou vlaštovičkou, jenž je předzvěstí naší společné budoucnosti.
Závěrem: Ano, tento text je „úlet“, ale je upřímný, tedy v něm není ani kousek lži…
Nepojednává o filosofické pravdě i když dva citáty na závěr neuškodí:
„Pravdivé je říci o něčem, co je, že to je, a o něčem, co není, že to není.“ Aristotelés
„Pravda je shoda skutečnosti s poznáním. (Veritas est adaequatio rei et intellectus.)“ Tomáš Akvinský