V mém životě existují momenty, kdy nezvládám všechny role, které (obrazně řečeno) hraji. Jsem stejně jako každý jiný člověk, tvor nedokonalý. Včerejší druhá polovina dne, mi po delší době umožnila, jen tak si přemýšlet o tom, zda se umím v diskusích dohodnout a zda umím debatovat.

Mohla jsem si přemýšlet o tom, jaké v debatách dělám chyby, zda se dají odnaučit, jakou mám nebo mohu mít vlastně roli coby blogerka a zda je mi blogování přínosem, či „jen žroutem“ času.

Zjistila jsem, že si bez debatování, absolutně nedokáži představit život. Musím komunikovat, abych se něčemu přiučila. Musím komunikovat, abych se komunikovat naučila. Musím se naučit schopnosti, umět se dohodnout. Musím se ale hlavně naučit, pozorně naslouchat. V tom u sebe vidím největší slabinu. Ne že bych byla skálopevně přesvědčena o své pravdě, to ne. Jen informace nějak velmi rychle filtruji. Nutí mne k tomu zejména nedostatek času.

Včera zaznělo mnoho velmi zajímavých myšlenek. O čem jsem přemýšlela cestou domů, bylo panem Tomským navrhované cenzurování příspěvků od diskutérů. Oprostím se od toho, že existují technická řešení, jež by v jistém smyslu mohla napomoci k transparentnosti diskutérů a zamezit nešvarům, které se díky anonymitě, dějí v diskusích pod blogy. Zajímá mne ale spíše dopad těchto opatření na další vývoj svobodných blogů a svobodných diskutérů a diskutérek.

Ano, autoři a autorky textů jdou se svojí kůží na trh, ale nemusí. Je to jen jejich volba. Diskutující mají proti nim jen jednu výhodu, pokud chtějí, jsou anonymní. Myslím si však, že postupnou vzájemnou výchovou (mohu-li to tak nazvat) z nich mohou být – v tom optimistickém vidění diskusí, jaksi přirozeně vytěsněni ti, jež diskusi nepřinášejí krom výkřiků z žumpy, nic jiného.

To bude ovšem vyžadovat velké úsilí nás všech, které by však mohlo přinést své kvalitní ovoce.

Vracím se k názvu textu. Protože přemýšlím nad debatováním, nestíhám krom spousty jiných povinností, žehlit. Potvrzuji tím svoji nedokonalost. Možná, že to zní úsměvně, a někteří lidé by mi třeba rádi vzkázali, že u žehlícího prkna budu pro společnost užitečnější. Všechno je o volbě priorit a u žen je to dle mého soudu mnohem složitější. I nad tím jsem včera opětovně dumala. Nechám si to projít hlavou a možná se k tématu žen a jejich rolí ve společnosti, ještě několikrát vrátím.