Ivan Gabal dne 14.05.2009 zveřejnil blog s názvem: Proč je český euroskepticismus provinční. V něm mj. uvedl, cituji: „většina senátorů, kteří hlasovali proti Lisabonské smlouvě (LS) nebo se hlasování zdrželi, pocházejí z komunální politiky, starostové a starostky, bývalí či současní primátoři, zastupitelé. Z 24, kteří hlasovali proti nebo LS nepodpořili pochází plných 18 z komunální sféry. Mezi ostatními pak ještě senátorka Juřenčáková z hnutí starostů a další komunistický senátor. Tito senátoři zřejmě rovněž představují jádro těch, kdo v zastoupení Václava Klause připraví další podání k Ústavnímu soudu a pomohou prezidentovi v obstruování Evropy." Jinými slovy lze tedy říci, že se podle pana Gabala mají euroskeptici rekrutovat z komunální sféry.

V textu citovaného autora mi ovšem chybí tzv. druhá strana mince, což mi u odborníka, za kterého pana autora opravdu považuji, přijde trochu zvláštní. Jde o jakousi vyváženost, po které všichni toužíme. Mám na mysli počty těch, kdo ze současných či bývalých regionálních politiků hlasovalo PRO ratifikaci LS. Také mi chybí trocha úcty v regionální politiky a političky obecně. Často jde o lidi vzdělané, kteří by možná svým politickým rozhledem předčili některé ze současných zákonodárců a zákonodárkyň. Tyto své výhrady jsem rovněž formulovala v diskusi pod blogem autora (dne 16.05.2009 15:28:10: „Potrefená husa se ozývá, a přiznává bez mučení…“ (blog.aktualne.centrum.cz/blogy/ivan-gabal.php?itemid=6574).

Pan Gabal mi odpověděl osobním e-mailem a uvedl v něm, že nejde o to, házet celý komunál do jednoho pytle a že šlo především o postoj Jany Juřenčákové a Jaroslava Kubery.

A právě tato reakce ve mne vyvolala odhodlání k veřejné odpovědi. Obstrukce s ratifikací LS mne už poměrně unavují. Je to taková „hra nehra", kde možná všichni hrajeme hru s názvem LS a přitom je vlastně poměrně jasné, jak hra dopadne“. Nenapadlo by mne však z obstrukcí s podporou LS v Senátu obviňovat původní regionální politiky/čky skrze „český provinční euroskepticismus“.

Odstavec autora, na který jsem reagovala, mohl být také třeba „jen“ takovým malým testíkem, jak si vlastně naši komunální politici a političky stojí a jak na tom vlastně jsou z pohledu veřejnosti? Když přihlédnu k předvolební kampani, skoro bych měla dojem, jako by byla poznámka určitým varováním voličům/kám před volbou provinčních politiků/ček do EP.

Nalijme si trocha „objektivního“ vína s „minianalýzou“ hlasování Senátu k LS: lze uvést, že 21 senátorů a senátorek vzešlých (či ještě činných) v komunální politice, ratifikaci LS podpořilo. Tedy shrneme-li to, tak 20 zástupců/kyň senátu vzešlých komunálu, LS nepodpořilo (jak uvádí autor) a 21 zase naopak ratifikaci LS podpořilo. To, zda pocházejí z komunální politiky, jsem si dohledala skrze životopisy jednotlivých senátorů a senátorek, které jsou dohledatelné na internetu. A to je vlastně to jediné, co jsem v článku postrádala. Jistou vyváženost. Jak bychom četli ta výsledná čísla nyní, když kromě A známe i B? Znamenala by to samé? Možná by už původní sdělení nebylo tak zásadní. Navíc ještě musím doplnit další skutečnost: v hlasování nejde o komunální provincialismus, ale o stranický klíč! Celkem senátorů a senátorek, kteří nějakým způsobem nesouhlasí s LS, je podle stranického klíče ve 21 případech členem (nebo členem senátního klubu) tzv. EUROSKEPTICKÉ ODS, jedna senátorka je "skoročlenkou", ale sympatizantkou ještě více skeptické SSO (Strana Svobodných Občanů), pak to jsou 2 komunisté a jedna Jana Juřenčáková, která je nezávislá, ale zvolena za starosty. V hlasováních jde tedy spíše o stranickost, než o provinčnost?!

Zpět k provincionalismu. Co si mám vlastně pod tímto pojmem představit? Kdo je provincionalista/ka? Znamená to, že jde o člověka znalého svého regionu, který ví, co činí a jak je pro regiony paradoxně poměrně „daleko“ podpora z EU skrze dotace? Nebo to znamená, že jde o člověka, který to s tou naší matičkou Evropou pořád ještě jaksi nepochopil? Není to o svobodě, či nesvobodě názoru z regionu. Je to o svobodě názoru každého z nás, bez ohledu na to, zda jsem zrovna v roli senátorské, poslanecké nebo té „provinční“. Ano, jsem-li v roli zákonodárce, pravděpodobně se ode mne očekává, že mám jaksi trošku větší rozhled, že vidím více mezinárodních a jiných souvislostí.

V diskusi pod blogem autora zaznělo několik „výkřiků z žumpy“, ale také mnoho zajímavých názorů, jako například, kdo je vlastně nejblíže lidem? Je to starosta nebo starostka malého města či obce, nebo evropský poslanec, který žije několik let ve vakuu letištních hal, labyrintu budovy Evropského parlamentu a přesunů Brusel Štrasburk a zpět? Těžko soudit. A kdo má patent na rozum? Nejste to třeba Vy?

Takže činím STOP paušalizaci. STOP rozdělování politiků/ček na regionální, vládní a evropské. Ve finále je to všechno jen o lidech samých. Na základě hlasování o LS v Senátu prostě dle mého názoru zkrátka nelze říci (citace I. Gabala): „Podíváme-li se na to, kdo perspektivu odpovědnosti za EU v senátu odmítl, nelze si nevšimnout, že většina senátorů, kteří hlasovali proti Lisabonské smlouvě nebo se hlasování zdrželi, pocházejí z komunální politiky….“

Rozhodně netvrdím, že jsou všichni komunální politici/čky dokonalí, úžasní a bezchybní. K politikaření leckdy inklinují úplně stejně, jako naši reprezentanti/ky v obou komorách parlamentu. Rozumím však tomu, že se zformovalo hnutí Starostové a nezávislí /STAN/, vzešlé z Nezávislých starostů pro kraj /NSK/ které sdružuje většinově osoby v čele spíše menších měst a obcí. Většinově lze také uvést, že jde o lidi bez politické příslušnosti. Kdo jen jednou v poslední době „přičuchl“ ke starostování menšího města či obce a to bez trikotu či dresu nějaké konkrétní parlamentní strany, ví, jak je těžké prosazovat své záměry na krajské či vyšší úrovni. Starostů a starostek bez PP je v ČR zhruba 4 500. Dle mého názoru bylo jen otázkou času, kdy se začne formovat hnutí, které tyto osobnosti sdruží. Spolupráce a formování se pod jednu „střechu“ sílilo úměrně s tím, jak se zvyšovala pravomoc krajů. Úspěch hnutí v krajských volbách koneckonců potvrdil účinnost tohoto snažení. Ale to samozřejmě posudťe sami, informace naleznete na webových stránkách Starostů a nezávislých

Co říci závěrem? Snad jen, že do EP volíme zase jen a jen lidi. Volíme ty, kterým nejvíce věříme, že nezpronevěří naši důvěru. Starostové a starostky si dle mého názoru velmi dobře uvědomují, že je jejich místo více v té české politice, než té vysloveně evropské. Proto také do Bruselu vysílají osobnosti, kterým důvěřují a které dle jejich přesvědčení, zvládnou velmi dobře zastupovat naši zeni v EP.