Zajímalo by mě, jak dlouhý kus života si musí člověk „odžít“ aby se stal z naplaveniny právoplatným občanem města. Nezjišťovala jsem si, jak je tomu v ostatních městech a obcích, ale i když nám bývalé vedení města říkalo, jak se na nás mladé rodiny město těší, stal se tak trochu opak pravdou. Ovšem to mi nevadí, moc na nějaká taková prohlášení nedám. Je samozřejmě fakt, že z hlediska zákona se členové rodiny stanou občany v momentě, kdy se přihlásí k trvalému pobytu. To však neznamená, že se automaticky stanou skutečnými a hlavně integrovanými občany města, občany komunity. Nejprve totiž musí prokázat vážný úmysl městu „neublížit“ a také to, že mu spíše chtějí svojí přítomností pomoci. Zdá se Vám to trochu úsměvné?

Někomu je jedno, kde bydlí, protože ho za jeho prahem nic jiného nezajímá. Co však s těmi, kteří se zajímají? My jsme hned první víkend v novém městě po tvrdém setkání s jeho „hlavou“ zjistili, že to nebude úplně jednoduché. Je pravda, že naše byty byly stavěny se státní dotací a řada lidí z první vlny už v nich třeba ani nebydlí, to však neznamená, že bychom za ně všichni nezaplatili. Určitě jsme zaplatili odhadem o 1/4 nižší cenu, než byla tehdejší tržní, ale to jsem přikládala tomu, že v nejisté době (kausa H-systém) je zaplatit celou částku za virtuální a zatím nepostavený družstevní byt více než 2 roky dopředu, poměrně riskantní krok. Přesto jsme si od té doby museli několikrát vyslechnout, že máme být městu za tuto výstavbu vděčni.

Až po určité době mi došlo, že vděčnost znamená zhruba toto: Je Vás tu 373 nových bytových jednotek, to je vlastně 373 nových rodin a my chceme, abyste nás nekritizovali a abyste byli rádi, že máte kde bydlet a abyste nás nechali vládnout, protože jen my dobře víme, jaké jsou Vaše potřeby. No, a protože se o potřeby mladých rodin příliš nikdo nezajímal, občas jsme se ozvali. Třeba nám vadilo, že pro naše rodící se mraky dětí, není místo ani ve školce, ani ve škole, ačkoliv se při lákání do města slibovalo „o 106“! Nakonec jsme dokonce uspořádali historicky 1. happening rodičů s kočárky na náměstí před městským úřadem, aby si nás zastupitelé a zastupitelky vůbec všimli. A všimli.

Samozřejmě se občas my mladí a nezkušení třicátníci dozvídáme, že nic neděláme a umíme jen kritizovat. Sotva jsme se vylíhli ze skořápky, už držkujeme. Ve fungujícím městě, by bohatě stačilo, jít 1x za 4 roky volit a v klidu nechat zastupitele odpovědně vládnout. Jenže odpovědné vládnutí je předpoklad, který nebývá pokaždé úplně naplňován. Proto občané pořád něco chtějí, obtěžují, otravují, kritizují, ptají se a to zejména tehdy, jsou-li logicky s něčím nespokojení, nebo je něco hodně zajímá. Když pak dojde na témata zásadnější povahy, která se už týkají nejen města, ale i celého regionu kolem, jako je třeba výstavba nové průmyslové zóny či případně letiště ve Vodochodech, vzduch zhoustne, ale překvapivě se občanů stále nikdo neptá, co si o těchto záměrech myslí. Hlavně ať nedojde k místnímu referendu, to by se vůbec nehodilo a ničemu neprospělo. A tak jsou občané občas vyzýváni k tomu, aby mlčeli, protože město je ve správných rukou a jeho představitelé jsou tu od toho, vše řádně a dobře projednat a vyjednat.

Díky veřejnému fóru na webových stránkách města (www.odolenavoda.cz/cs/o-odolene-vode/diskuse) došlo k rozpohybování diskuse k tématu letiště a to především nespokojenými občany města a také prostřednictvím příspěvků starostů a starostky z okolních měst a obcí. Nejabsurdnější na vývoji posledních týdnů je to, že místo toho, aby někteří z těch, kdo by měli nejvíce naslouchat názorům občanů a pak v rámci možného, podle toho také jednat, přesvědčují své voliče, že se mýlí a že jedině jimi prosazovaná řešení jsou správná. Osobně si myslím, že v ČR druhé letiště hned vedle Ruzyně nepotřebujeme a nejde o veřejný zájem. Také si myslím, že argument o nových pracovních místech v regionu, kde je téměř nulová nezaměstnanost, také příliš neobstojí. Pokud ale investor splní všechny požadavky, které zazněly v dokumentaci EIA, pak nemám problém s vybudováním projektu letiště v rozsahu, jenž Penta navrhuje, byť si to v praxi nedovedu absolutně představit.

Pro mne je ale celý vývoj spíše zajímavým studijním materiálem toho, jak může fungovat naše zastupitelstvo. Pro někoho nejedná vůbec, pro jiného jedná klidně, věcně, správně a opovědně, pro dalšího je hluché a slepé, dalšímu vadí vliv senátora (dlouholetého starosty města), který se v tomto velmi angažuje…Každý se na to prostě dívá jinak a to je dle mého soudu naprosto v pořádku. Jenomže si neustále pohrávám s myšlenkou, zda je či není v takových případech dobré, otestovat veřejné mínění v místním referendu.

Zpět k naplaveninám. Každý člověk odněkud přišel a někam zase třeba odejde. Soudím však, že by se měl tam, kde skutečně žije, snažit o to, žít prostě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Že jde často proti proudu, neboť je nový a nezkušený, je jen jeho boj. Zda však jeho postřehy mají tzv. něco do sebe, to posoudí jednak jeho okolí a pak to, co po něm zbyde, až tu třeba jednou nebude. Tím vážení, nemyslím sebe. Spíše chci motivovat každého, kdo občas bojuje s větrnými mlýny, aby ten svůj třeba i konkrétní boj nevzdával po prvním neúspěchu, ale chvíli vytrval, protože někdy trvá hodně dlouho, než dojde k malým, ale pozitivním posunům.

Pěkný a klidný dušičkový víkend všem.