Třináctka v datech pro mě byla vždycky šťastné číslo, ovšem u té lednové středy 13. v roce 2010 jsem si chvíli nebyla úplně jistá, jestli jsem o to „štěstí“ nepřišla.

Dopolední pracovní náskok se mi hodil, protože mě čekalo perné odpoledne. Cestou z vyšetření, které je vcelku zásadní a čekání na výsledek mě trochu znervózňuje, jsem uklouzla na schodech v metru, byla to taková krásná balancovací scénka, vcelku jsem to ustála, jen jsem si narazila ruku.

Byla jsem nervózní, jedni z našich nejbližších bojovali na porodním sále. Přišla mi smska, že jsem teta. Kristýnka se narodila ve 32. týdnu, všechno bylo rychlé, nervózně napínavé a zamotané. Ale holky to zvládly!! Skvělá zpráva.

Ve studentském informačním systému jsem po návratu ke svému pc zjistila, že test z předešlého dne, dopadl nejlíp, jak mohl.

A pak mě čekalo dlouhé až nekonečné jednání, na které jsem se dobrovolně vydala jako host a slíbila pomoc se zapisováním dění…no a pak přišla taková nečekaná, zbytečná, neoprávněná a drsná pracovní sprcha. Že by se štěstí ze třináctky vytratilo? Trochu jsem se sice bránila, ale efektivně teda ne, nebyla jsem po tom celém dni kolem osmé večer příliš ve formě.

Asi do půl jedenácté jsem pak dodělávala resty, na které přes den nezbyl čas. Všechno včetně „sprchy“ jsem se snažila nechat v kanceláři a vydala se „zapít“ narozenou Kristýnku, která sice váží jen 2 kila, ale už teď je jasné, že je statečná holka a má VŠECHNO před sebou.

První den v roce 2010 s datem 13/1/10, jsem nakonec ve zdraví přežila. Jasně, že jsem pověru o jejím vlivu na neštěstí daného dne a zejména pak pátků, nikdy nebrala vážně a ani dnes k tomu není důvod. Co je totiž nějaký skoropád na schodech s naraženou rukou, nějaká nesmyslná a zbytečná pracovní „studená sprcha“ na jednání, nebo čekání na opakované výsledky cytologie, proti narození mrňouska a dobrého stavu nové maminky? Naprostý odvar, soudím…

Vzpomněla jsem si k ránu na to, jak mi prababička říkávala, že všechno zlé je k něčemu dobré. Opakuju si to vlastně pořád. A taky, na to, že se život skládá jen z malých radostí. Jasně babi, je to tak, vím to.

A tak jsme si včera, 14/1/10, připili dobrým vínem na zázraky, které se dějí. Dějí se pořád, denodenně a my je občas vůbec neumíme rozpoznat, uvědomit, natož si je užít a ocenit….Nebo to není tak zlé?