Setkání s některými z blogujících kolegů a kolegyň bylo v sobotu večer 23/1/10 opravdu moc příjemné.

Více semůžete dočíst v blogu Libora Stejskala Tak co s tím školstvím, vážení…?, který je spolu s panem Mihalcem mj. tmelícím prvkem zdejší blogující komunity. Možná díky tomu, že pozvání přijal také pan Bigjirka, stálice komentátorské scény, začalo se v jednu chvíli vzpomínat.

Zeptala jsem se, zda někdo nemá tušení, co je s panem Hajným. Ačkoliv jsem jej nikdy nepoznala osobně, stal se za ten cca rok komentování textů jedním z mých „rytířů blogu“. Pátrala jsem pod texty a našla "u sebe na blogu" jeho zatím poslední komentář ze dne 14. 5. 2009 v 11:36:57, kdy pan Hajný reagoval na obyčejný blog s názvem: Debatuji a proto nestíhám žehlit….., který byl vlastně reakcí na tehdejší setkání blogerů a blogerek v Akademii věd.

Dovolte mi nyní komentář pana Hajného citovat:
„Paní Vendlová,
jsem příliš unaven na to, abych byl schopen pochopit smysl Vašeho článku a diskuse pod ním. Proto jen k nadpisu. Debatujete proto, že Vám to přináší vnitřní uspokojení. Ženy málokdy dělají něco bez rozmyslu. No a k žehlení. Dlouholetým, sice jen zběžným, pozorováním jsem zjistil, že podíl dámské a pánské garderoby k žehlení je 10:1 ve prospěch dámské. Vzhedem k tomu, že máte doma prince, tak to odhaduji na 7:1. Takže šidíte v podstatě sama sebe. Což je pro nás štěstí, protože Vaše blogy se dobře čtou a i debata pod nimi se odvíjí většinou civilizovaným způsobem. A jen na odlehčení. Když jsem onen poměr odhalil své ženě, tak odpověď zněla, že každý není takové čuně jako já."

Odpověděla jsem 14.05.2009 17:22:59 panu Hajnému následovně:
„Pane Hajný, nejde o nějaký hlubokomyslný článek, spíš taková poznámka k debatě, na které jsem byla. Vaše analýza dámské a pánské gaderoby je vlastně asi poměrně přesná, ale jak uvedla Mára níže, děti, zejména ty malinké, tam je to nářez. Ale asi si to děláme samy, my české ženy, zejména možná více ty z vesnice, vychované poměrně přísně a vedené k tomu, že se mají snad žehlit i ponožky...hrozná pitomost! :) Když jsem před více než desetiletím hlídala děti v UK, nežehlil nikdo a nic...pohoda! :) Jsem ráda, že se Vám mé texty dobře čtou, moc mě to těší. Ať je Vám dobře, pane Hajný!“

Od té doby jsem jej marně vyhlížela. Nepřestávám věřit, že se se svojí nemocí stále ještě pere, jen nemá tolik sil, zapojovat se do diskusí. Možná, že třeba usoudil, že ten reálný život, který žijeme bez klávesnice a monitorů, má mnohem větší a jedinečnou hodnotu. Zároveň se ale bojím pomyslet, co když už sem nenapíše a to ze zcela jiného důvodu.

V Akademii věd se diskutovalo mj. o diskusích. Říkala jsem tehdy něco v tom smyslu, že všechny diskuse, byť jsou občas plné anonymních „kopanců“, mají svůj smysl. A proč dnes píšu tenhle možná trochu smutný blog? Chci pozdravit celou zdejší komunitu. Chci pozdravit ty, se kterými jsem navázala díky blogu a přátelské vztahy, byť komuniakční začátky nebyly mnohdy snadné.

Každý text sem vložený (ba i ten administrátorsky smazaný), má svůj smysl. Dívám se z okna nocí na Litoměřicko, směrem na České Středohoří. Tam někde v dálce psal a možná stále ještě píše své komentáře, můj milý pan Hajný….