Jarňáky
Úkol zněl jasně – naučit mrňouse lyžovat. Jenže kde a jak? Ale stal se zázrak (psala jsem už, že na ně věřím). Objevili jsme úžasnou sjezdovku, kde je dokonce kopeček na rozjezd a minisjezdovka s vlekem pro mrňata zdarma. A ta velká sjezdovka pak krásně upravená a osvětlená, takže se rozhodně nemusí končit v pět. Je u ní navíc milá obsluha. Žádní „machříci“, jak si je pamatuju z „mládí“. Kdo nezvládl rozjezd na vleku a vypadl, výborně si to „užíval“. Komentáře a kyselé xichty dalších podobných „dobráků“ ve frontě čekajících na to, až si nemehla a rozmotají nohy a vymotají se z vleku.
Toho stresu, co jsem si užila, než jsem se sama naučila stát na lyžích…těch pádů, šněrováče místo přeskáčů a „pokakaný styl“ od lesa k lesu… Hrabání se ze závějí někde mimo sjezdovku, protože si ani nikdo nevšiml, že jeden zoufalec chybí. Popadaná fronta lyžařů, když se nepodařilo udržet rovnováhu – ve filmu vtipná scénka, v reálu pěkná mela…to byly časy. Ale podařilo se, sjezdovky i běžky jsou přítel. Tak se teď můžu pokusit naučit lyžovat svého potomka. Jde nám to po tom týdnu už docela dobře, ale dokonalé to není, máme před sebou ještě velký kus práce.
Před lety jsem se s „ojetou“ výbavou znovu postavila na lyže, nějak nato nebyl dlouho čas. Ale ta „masírka“ všude kolem…ty výbavičky, karvingoé lyže, helmy, dokonalé přeskáče a to oblečení! Člověk si říkal, že snad zaspal dobu. Ale nač podléhat módě, stačí, že už nemáme vázání „geršovku“ (G30), které při vypadnutí téměř nešlo nasadit zpět a kdo neměl „gétřicíctku“, ten pak vlastnil kandahár, který spolehlivě zajistil posekání dětí při pádu, pravda, lyže opravdu neodjely, visely na řemínkách...
O to víc je vážně milé, objevit místo, kde nejde zase tak moc o to, v čem a na čem lyžujete, ale že Vás to baví. Příroda se letos rozhodla, potěšit nás tunami sněhu. A tak přeji všem rodinám s dětmi sněhové jarní prázdniny, vypnuté mobily a notebook pokud možno bez připojení na internet. Tohle já ještě letos nedokázala, ale co není, může být…… někdo z diskutujících mi určitě rád připomene, že až budu bez práce, budu mít času habaděj…tak třeba za rok? :-)
PS: Omlouvám se všem, za další odlehčený blog, ale těch vážných témat je na mě poslední dobou až nějak příliš moc...