Den „blbec“ aneb hlavně že je sranda
Ano, je to mobil a pak tak nějak klíče od kanceláře a bytu nejsou k nalezení. A začnete hledat a pátrat a přemýšlet. Vrátíte se do auta, které jste se snažili 15 minut zaparkovat, abyste ho prohledali, třeba Vám to tam všechno vypadlo. A opravdu, najdete mobil, hurá, to je dobré znamení. Zavoláte domů a zkusíte pátrat po klíčích, které zrovna nejsou, ale záhy zjistíte, že jsou, protože pošlete sousedy po jejich stopách. Klíče jsou v zámku do činžáku, super, sice pro ně zase musíte jet hodinu zpět, ale to je pořád lepší varianta, než nemít klíče vůbec, obzvášť obsahují-li i další klíče - od vypůjčeného auta, které před tím domem stojí. A pak už se to jen sype. Začnete nestíhat, překládáte schůzky a modlíte se, aby už to bylo za Vámi. Jste naštěstí v blahé nevědomosti, což Vás činí optimističtějšími.
A den pokračuje, jdete něco nakoupit, a když se vrátíte, prohlížíte, co jste si to vlastně přinesli a za co jste zaplatili a kolik, protože při placení a přesunu na "svou židli", myslíte na úplně jiné věci…a zjistíte pak plno nesrovnalostí, třeba že to stálo o polovinu víc, než mělo a že máte v tašce také trochu něco jiného, než jste původně zamýšleli. A tak jdete zpět a vysvětlujete v obchodě, že mít tři stovky a nemít tři stovky už je docela rozdíl a že to vážně nějak špatně namarkovali. A zase nestíháte.
Fungujete dál a někde v podvědomí tušíte, že to ještě nebylo všechno. A taky že jo, setkání večer, plánované a domluvené měsíc dopředu s dalšími deseti lidmi, je ohroženo, v restauraci popletli rezervaci. A tak zařizujete jiné místo a obvoláváte a esemskujete všem, že to platí, ale sraz je jinde. Před tím si už "jen" zajedete na zkoušku, kterou moc nemáte šanci udělat, protože Pierre Richard a Mr. BEAN jsou proti Vám úplní kliďasové… :-)
Večer si leháte do postele a doufáte, že druhý den bude líp. Pokud jste takovýmto veselým dnům ušetřeni, moc Vám to přeji. A pokud ne, pokaždé věřte, že trpím s Vámi…:-)