V Průmyslovém paláci právě zahlazují stopy po letošním Světě knihy a já přemýšlím, nakolik byl jiný než předchozí ročníky a nakolik jsem jiný já. Zatímco dřív jsem trávil většinu času zběsilým pobíháním po jednotlivých přednáškách, diskusích a workshopech, setkáváním s pozoruhodnými lidmi a pochopitelně i zuřivým listováním v nových knihách, letos jsem byl mnohem klidnější. Sám nedokážu říct, jestli to bylo tím, že pro mě organizátoři přichystali pro letošek málo atraktivní program (čím by se asi dala překonat loňská komiksová smršť?) nebo jsem se od minula změnil. Zkrátka: Nekritického knižního nadšence s extatickými stavy letos vystřídal docela poklidný konzument, který si mezi nejrůznějšími programy dovolí i procházku ve Stromovce a nerušené popíjení vína na střeše stánku Mladé fronty. No, dobře, k tomu nakonec nedošlo ;-)