… aby se svět prohýbal smíchy. Naposledy se takový husarský kousek povedl Dubliňanovi Danu Walshovi, který se zamyslel nad zdánlivě nesmyslnou otázkou, jak by asi světoznámý komiks o kocourovi Garfieldovi vypadal bez Garfielda. A začal v počítači ze seriálu Jima Davise gumovat hlavního hrdinu i s jeho bublinami. Nejspíš ani sám netušil, jak legračních výsledků se dočká.
Když do Československa vtrhly Brežněvovy tanky, bylo mému tátovi devatenáct. Dnes už mezi námi není, a nemůže se tak podělit o své vzpomínky. Přesto mám pro vás, myslím, něco velmi zajímavého. Skoro celý život si psal kroniku a zápisky ze srpna 1968 opravdu stojí za to. To nejsou smířlivé vzpomínky moudrého muže na dávno zapomenuté časy. To je nefalšovaný vztek a bezmoc mladého kluka z jedné podbrdské vesnice tady a teď. Žádné usmíření v následujícím textu nehledejte.
Zaplať Pánbůh za všechny komiksové autorky světa! Ženy totiž většinou na rozdíl od mnoha mužů nepovažují za nezbytně nutné šokovat svět vymýšlením těch nejpozoruhodnějších způsobů smrti. Chtějí-li sdělit světu něco důležitého, nemusí u toho hned stříkat krev. Netýrají své hrdiny palčivými existencionálními otázkami na pozadí vyvražďování fiktivních národů kdesi ve vzdálené budoucnosti. Necítí nejmenší potřebu vláčet své pestrobarevné zachránce světa vzdálenými, nepřátelskými galaxiemi, aby ukázaly, kam až sahá jejich fantazie. A v neposlední řadě považují za chlapy i ty z nás, kteří neoplýváme vytříbeným sarkastickým humorem ani předimenzovanými bicepsy.
V californském San Diegu se poslední červencový víkend konečně dočkali tradičního ohromujícího komiksového šílenství – pravděpodobně největšího pop-kulturního festivalu současného světa Comic-Con International. Tisíce lidí, stovky vystavovatelů, prodejců a vydavatelů, autogramiád, výstav, diskusí a projekcí a tradiční udělování nejprestižnějších komiksových cen světa Will Eisner Awards, o nichž rozhodují profesionálové ze všech možných oborů kolem komiksu.