Občas se na blogu zamýšlím nad rozličnými úskalími kreslení vtipů. Třeba nad tím, jak vlastně vzniká styl charakteristický pro toho kterého autora. Aniž bych chtěl z tvorby kresleného humoru dělat přehnaně vážnou záležitost, měli byste vědět, že kreslení vtipů není žádná sranda. Tedy pokud nekreslíte takové ty hospodské kresbičky a nespokojíte se s tím, že se štamgasti kolem vás tváří pobaveně, jelikož jste své křivolaké postavičky obdařili “vtipně” vyvalenými pupky.
Je zajímavé, že otázky ohledně tvůrčího bloku mi kladou takřka výhradně laici, a obavy z něj mají převážně lidé, kteří teprve uvažují o tom, jaké by to bylo, kdyby se svému kreativnímu koníčku chtěli věnovat profesionálně. Vypadá to, že profíci tenhle problém snad vůbec neznají. Nejspíš proto, že používají jednu osvědčenou techniku, jak s jakoukoliv tvůrčí krizí spolehlivě skoncovat.
V hlavním městě Evropy jsem byl hlavně proto, abych tam besedoval a vyprávěl o své práci. Tady jsem pro vás připravil pár fotek a bezprostředních postřehů.