Generace nula - český komiks žije
Unikátní výstava Generace nula - nová vlna českého a slovenského komiksu je až do 19. září k vidění v brněnských galeriích U Dobrého pastýře a Kabinet. Představuje dosud nejreprezentativnější průřez tvorbou nejmladší komiksové generace, která se nebojácně vrhla do nicoty, jež v českém komiksu zavládla v druhé polovině devadesátých let.
Co se vlastně stalo s komiksem v Česku? Po letech totální devastace tohoto „imperialistického pseudoumění“ v dobách radostného budování socialismu nastal boom, jaký se už asi nikdy nebude opakovat. Hlad mnoha generací po komiksu sotva stíhaly hasit specializované časopisy jako Kometa, Bublinky nebo Aréna, oficiální vydání dřívějších polooficiálních sešitů a samozřejmě množství zahraniční produkce kolísavé kvality v neuvěřitelných nákladech.
Čtenáři se však rychle zasytili, což mělo spolu s rozbitím zaběhlé distribuční sítě za následek brzký konec všech projektů. Český komiks zmizel ze světa i se svými autory – tzv. Generací 89. S výjimkou Štěpána Mareše a výtečného Slováka Danglára, kteří našli uplatnění v politické satiře, se všichni tvůrci této generace stáhli a komiksu se nevěnují. Nikdo z nich se navíc nedokázal vyrovnat s odkazem fenomenálního Káji Saudka.
Takřka totální vakuum ukončily až na přelomu tisíciletí časopisy jako Crew, Aargh! nebo Pot s novými neznámými autory – Generací nula. Tvůrci narození v 70. nebo 80. letech vstoupili do českého komiksu s čistým štítem, nezatížení mindráky z minulosti, plní tryskající kreativity, toužící po experimentu, přitom s přesvědčivou výtvarnou a řemeslnou kvalitou. Od dob prvních, nesmělých pokusů vyrostly z mnohých nesporné osobnosti těšící se uznání u nás i v zahraničí, které začaly vydávat dokonce vlastní komiksové knihy, tedy něco, o čem se předchozím generacím ani nesnilo.
Jiří Grus spolu se scénáristou Štěpánem Kopřivou prorazili na Západ nejprve s vtipnou hříčkou Princip nepravděpodobnosti, aby vzápětí v několika zemích najednou vydali album Nitro těžkne glycerinem, po němž přišel Grus s vlastní komiksovou sérií Voleman. Grusův spolužák z AVU Karel Jerie letos vydal vynikajícího Oidipa Rexe a ještě před Vánoci chce stihnout Šifru mistra Hanky. Brněnský výtvarník Tomáš Kučerovský sbíral světové ceny za fenomenální Vzlety a pády nebo poetickou sci-fi Návštěvník. Janu Bažantovi začal vycházet komiksový seriál Pán času. Ve výčtu brilantních kreslířů bych mohl pokračovat, o mistrovském hyperrealismu Adolfa Lachmana ani nemluvě. Na výstavě se jich na více než 180 barevných arších formátu A3 představuje 36. Přitom zajímavých jmen, které se do výběru kurátora Tomáše Prokůpka nevešly, bychom našli na obou stranách bývalé federace ještě mnoho.
Nežijeme ve zlatém věku českého komiksu, jak by se mohlo z výše naznačeného zdát. Ten nastane, až nepochybné kvality českých komiksových tvůrců v mnohem větší míře začnou akceptovat vydavatelé novin a časopisů a vzápětí i široká kulturní veřejnost.
Co se vlastně stalo s komiksem v Česku? Po letech totální devastace tohoto „imperialistického pseudoumění“ v dobách radostného budování socialismu nastal boom, jaký se už asi nikdy nebude opakovat. Hlad mnoha generací po komiksu sotva stíhaly hasit specializované časopisy jako Kometa, Bublinky nebo Aréna, oficiální vydání dřívějších polooficiálních sešitů a samozřejmě množství zahraniční produkce kolísavé kvality v neuvěřitelných nákladech.
Čtenáři se však rychle zasytili, což mělo spolu s rozbitím zaběhlé distribuční sítě za následek brzký konec všech projektů. Český komiks zmizel ze světa i se svými autory – tzv. Generací 89. S výjimkou Štěpána Mareše a výtečného Slováka Danglára, kteří našli uplatnění v politické satiře, se všichni tvůrci této generace stáhli a komiksu se nevěnují. Nikdo z nich se navíc nedokázal vyrovnat s odkazem fenomenálního Káji Saudka.
Takřka totální vakuum ukončily až na přelomu tisíciletí časopisy jako Crew, Aargh! nebo Pot s novými neznámými autory – Generací nula. Tvůrci narození v 70. nebo 80. letech vstoupili do českého komiksu s čistým štítem, nezatížení mindráky z minulosti, plní tryskající kreativity, toužící po experimentu, přitom s přesvědčivou výtvarnou a řemeslnou kvalitou. Od dob prvních, nesmělých pokusů vyrostly z mnohých nesporné osobnosti těšící se uznání u nás i v zahraničí, které začaly vydávat dokonce vlastní komiksové knihy, tedy něco, o čem se předchozím generacím ani nesnilo.
Jiří Grus spolu se scénáristou Štěpánem Kopřivou prorazili na Západ nejprve s vtipnou hříčkou Princip nepravděpodobnosti, aby vzápětí v několika zemích najednou vydali album Nitro těžkne glycerinem, po němž přišel Grus s vlastní komiksovou sérií Voleman. Grusův spolužák z AVU Karel Jerie letos vydal vynikajícího Oidipa Rexe a ještě před Vánoci chce stihnout Šifru mistra Hanky. Brněnský výtvarník Tomáš Kučerovský sbíral světové ceny za fenomenální Vzlety a pády nebo poetickou sci-fi Návštěvník. Janu Bažantovi začal vycházet komiksový seriál Pán času. Ve výčtu brilantních kreslířů bych mohl pokračovat, o mistrovském hyperrealismu Adolfa Lachmana ani nemluvě. Na výstavě se jich na více než 180 barevných arších formátu A3 představuje 36. Přitom zajímavých jmen, které se do výběru kurátora Tomáše Prokůpka nevešly, bychom našli na obou stranách bývalé federace ještě mnoho.
Nežijeme ve zlatém věku českého komiksu, jak by se mohlo z výše naznačeného zdát. Ten nastane, až nepochybné kvality českých komiksových tvůrců v mnohem větší míře začnou akceptovat vydavatelé novin a časopisů a vzápětí i široká kulturní veřejnost.