Dnes mám pro vás něco opravdu speciálního. Zatímco v prvním dílu mého velmi volného seriálu o výtvarných blozích jsme navštívili jejich nejtypičtější tvůrkyni Alinu Chau, dnes se podíváme na někoho, kdo postavil svoji veleúspěšnou kariéru na tom, že je – mírně řečeno – velmi netypický. Profesionální bloger (ano, i to je už dnes možné) Hugh MacLeod se proslavil tím, že čmárá miniaturní kreslené vtipy na zadní strany vizitek.

Jakoby ten člověk ani nežil, dokud v roce 2001 nezačal publikovat na svém blogu gapingvoid.com zprvu kreslené filozofické kreace, později i postřehy ze světa marketingu a Webu 2.0. Když o tři roky později sepsal brilantní návod Jak být kreativní, stalo se toto pojednání jedním z nejčtenějších ve světové blogosféře. Hugh MacLeod od té doby jezdí po světě a přednáší, píše a svými nápady a zkušenostmi pomáhá na svět mnoha dalším pozoruhodným projektům.



Narodil se v Americe, ale studoval ve Velké Británii. Pracoval jako textař v reklamě, dokud se nenadchl pro Web 2.0 a především – dokud v jednom newyorském baru nepřišel na to, že zadní strana vizitky je dosud trestuhodně nevyužitou plochou pro jeho přidušenou kreativitu. Fixkou o šířce hrotu 0,2 mm pokreslil už tisíce vizitek a pro velký zájem vymyslel i opačný postup: vyberete si některý z jeho motivů a na opačnou stranu si necháte vyplnit svoje nacionále – a můžete se pak svým obchodním partnerům chlubit vizitkou s Hughem MacLeodem.

Jeho vtipy jsou pro našince někdy možná nepříliš vtipné. Často jde o různé postřehy, myšlenky, záznamy, filozofické či grafické nápady. Jeho postavičky svou jednoduchostí balancují na samé hranici srozumitelnosti a často svou kreaci pojme zcela abstraktně.

Ale pojďme aspoň na chvilku nakouknout do jeho důvtipného pojednání o kreativitě, které jsem vypíchl i do nadpisu svého článku. Rozhodně tu neprobereme ani jedno procento z jeho našlapaného textu. Ostatně samotných pětatřicet bodů bez jakéhokoliv vysvětlení by tu zabralo příliš mnoho místa.



O originalitě jeho myšlení svědčí hned první, pravděpodobně tedy nejdůležitější rada: Každého ignorujte. Nikdo přece nemůže vědět lépe než vy, co se vám honí hlavou, co chcete dělat, s čím chcete mít úspěch. Tak jak by vám mohl, byť s těmi nejčistšími úmysly a nejzáviděníhodnějšími životními zkušenostmi, kdokoliv s čímkoliv radit?

A druhý bod? Váš nápad nemusí být nijak velkolepý. Stačí, když změní svět…



Těch pětatřicet bodů i s důkladným vysvětlením a názornými příklady z autorova života doporučuji přečíst nejen těm, kteří jsou nebo chtějí být kreativní, ale hlavně všem, kteří si celý život bláhově mysleli, že kreativní nejsou a nikdy nebyli. A nejde pochopitelně zdaleka jen o činnosti, které v naší společnosti obecně považujeme za tvůrčí. Kreativní může být přece i řidič tramvaje nebo mzdová účetní.

Jak říká Hugh MacLeod, všichni jsme se narodili kreativní. Každý z nás, když dostal v mateřské školce pastelky, věděl naprosto neomylně, co s nimi má dělat.