Začátkem týdne se mnoho lidí včetně mě probudilo v šoku s vizemi katastrofického scénáře co by se mohlo mohlo stát v případě Kyperské intervence: nucený přesun privátního kaptálu politickou elitou pod záminkou záchrany bank v insolvenci, nebo-li jinak řečeno daň pro bohaté, nebo ještě jinak řečeno krádež za bílého dne. Co to znamená pro lidi, kteří mají svoje vklady uložené v kyperských firmách a jaké nástroje lze použít pro minimalizaci rizika zestátnění vašich vkladů? Čtěte dále...


Začátkem týdne se mnoho lidí včetně mě probudilo v šoku s vizemi katastrofického scénáře co by se mohlo mohlo stát v případě Kyperské intervence: nucený přesun privátního kaptálu politickou elitou pod záminkou záchrany bank v insolvenci, nebo-li jinak řečeno daň pro bohaté, nebo ještě jinak řečeno krádež za bílého dne.

Zatímco kyperský parlament dělá co může na záchraně kyperských bank, země ultimativně čelí volbě mezi hořkou pilulkou nadiktovanou Bruselem…anebo bankrotem. Ano, Brusel konečně vytasil s konečným rozhodnutím zachránit tento maličký ostrovní stát jehož hrubý národní produkt tvoří nepatrných 17,8 miliard eur. Tentokrát ale na rozdíl od Řecka měla být výpomoc jiná, pod podmínkou tučného zdanění privátního kapitálu.

Opravdu to ale nikdo nečekal? Odkážu se na případovou studii firmy Boston Consulting Group z roku 2011, která nedavné události přímo předpověděla. Co bylo výsledkem studie? Že daň pro bohaté je nevyhnutelná a jedná se o pouhý začátek v situaci, kde se celosvětové zadlužení nafouklo z 21 bilionů USD v roce 2009 na víc jak 30 bilionů USD v roce 2011. EU tak nezbývá , než poprvé v historii přikročit k plánu B a použít Kypr jako pokusného králíka. Opakování je matka moudrosti a dovolím si citovat ze studie:

“Restruktualizace dluhové propasti v eurozoně by vyžadovalo dodatečné financování. V připadě kontrolované dluhové restruktualizace, politici mohou usoudit, že je nezbytné zdanit kapitál privátniho sektoru. Mnoho politiků vidí zdanění soukromého kapitálu jako nejschůdnější cestu z krize.”

Dle studie BCG by pro většinu zemí zdanění ve výši 11 – 30 % stačilo k pokrytí restruktualizačního plánu. Pouze v Řecku, Španelsku a Portugalsku by břemeno privátního sektoru byl větší. Irsko je jedinnou vyjímkou, kde by zdaněni bylo příliš vysoké vzhledem k tomu, že soukromý kapitál Irů je v součtu menší než minimální požadovaný pro splnění restruktualizačního plánu.

“V celkovém kontextu udržitelného rozvoje eurozony by politici museli přijít s plánem většího rozloženi zátěže daňových poplatníků v zemích jako je Německo, Francie a Nizozemsko, kteří by přispěli více, než vyžaduje minimum pro restruktualizaci vlasních dluhů. Byl by to nepopulární krok, ale banky a pojišťovny v těchto zemích by mohly benefitovat z takového zákroku. Pro zajištění společenské akceptace daňové zátěže by politici museli nastavit povinné zdanění pouze nad určitou mez kapitálu, např. 100 000 EUR. Nastavením jednorazové daně by znamenalo pouze jendorázové vyrovnání dluhu a je třeba ji vyrovnat odstraněním daní z bohatství a příjmů, které by mohlo nastimulovat ekonomický růst.”

V překladu to znamená, že jednak by se tím zaplatily dluhy z kapes daňových poplatníků a druhak by došlo k nucenému exodusu kapitálu z afektovaných bank do bezpečnějších přístavů, tj. bondů, akcií, dluhopisů. Nadnárodní banky z toho budou profitovat větším přílivem kapitálu a pojišťovny budou těžit většího počtu pojištěných vkladů.

Kypr je tak prvním varovným signálem, že arzenál na záchranu EU se rozšířil o tento nástroj a může být v budoucnosti použit i pro jiné krizí zmítané státy EU. Otázka zní proč až teď? Krize kyperského bankovního systému není žádným překvapením, naopak toto řešení bylo mezinárodním měnovým fondem zvažováno po nějakou dobu. Proč se tedy EU rozhodla zrovna tento plán aplikovat zrovna na kyperskou krizi?

Jeden důvod je zjevný, pokud se podíváme na graf ECB (zdroj Cato Institute a sdíleno pod licencí Creative Commons) ukazujicí složení kyperských bankovních vkladů.



Graf si můžeme vyložit mnoha způsoby.
1. Vklady evropských subjektů začaly odtékat z kypru již v polovině roku 2010.
2. Očividně si většina evropské klientely již našla náhradní depozitář.
3. V té samě periodě ne-evropský (čti ruské) privátní kapitál zvýšil svou expozici v kyperských bankách nad hranici 30 bilionů eur.
4. Vklady lokálních subjektů se začaly zmenšovat již v září loňského roku. Že by lokální prominentní skupina dostala včasné echo?

Co lze tedy udělat, pokud se tak již stalo a kapitál máme uložený na Kypru? A jaká lze zavést opatření, abychom v budoucnosti ochránili naše vklady? Předně je dobré si zjistit, v jake zajistitelské bance se Vaše penize nacházejí. Pokud se jedná o lokální pobočku zahraniční banky, pravděpodobně by v takové situaci byl výběr vašeho depozitu zmražen do odvolání. Pokud máte vložene peníze v kyperské firmě, která ovšem je zajištěna jinou, než kyperskou pobočkou zahraniční banky, pak se není čeho obávat. Není pravidlem, že kyperská společnost využívá služeb právě lokálních poboček zahraničních bank, neboť zahraniční pobočky bank s radostí otevřou účet jakékoliv kyperske firmě. V zájmu diverzifikace rizika je nejlepší dojednat ustanovení, že Váš kapitál bude rozložen do více depozitářů zajistitelských bank v méně rizikových zemích, např. část peněz svěříte pobočce Barclays v UK a část k pobočce HSBC v Monaku.

Další řešení by bylo založení účtu u zajistitelských bank nebo brokerů, kteří jsou veřejně obchodovanými společnostmi. Proč to dává smysl?

1. Ceny akcií zajistitelské banky mohou sloužit jako indikátor stability a solventnosti firmy (historickým příkladem může být Lehman Brothers či Bear Stearns). Lze tak včas vypozorovat trend solventnosti firmy a ve vhodném okamžiku vybrat svůj depozit.
2. Informace (výkazy, výroční zprávy) jsou veřejně dostupné a pravidelně publikované a je tak snažší získat potřebné informace než u soukromě vlastněných společností.
3. Akcie mohou sloužit k hedgingu kapitálové expozice u jednotlivých bank. Např. vložíte 1 milion USD do banky A a 500 tisíc USD do banky B. Akcie banky A začínají strmě klesat. V tom okamžiku použijete vložený kapitál u banky B k shortování akcií banky A. Pokud nastane situace jako v případě Kypru, že vám hrozí zmražení kapitálu, který nepůjde okamžitě vybrat, pak shortovaná pozice banky A slouží jako hedging kapitálové expozice v rizikové bance.

Nemá ale smysl přediverzifikovat svůj kapitálu. Např. pokud máte volný 1 milion, není praktické rozčlenit 1 milion po 50 tisících a ty vložit do 20 zajistitelských bank. V případě, že 14 z nich zkrachují, dostanete zpět pouze pojištěnou část ze 14 zkrachovaných subjektů. V případě dotazů zanechte komentář.