Poslanecká sněmovna tento týden projednává Kalouskův návrh zákona na omezení stavebního spoření. Není pochyb, že stavební spoření potřebuje upravit, na tom se ostatně shodly všechny strany bývalé koalice.

Účelové vázání podpory stavebního spoření, tedy že prostředky ze stavebního spoření se mají využít jen na stavební účely, je přirozené a tuto změnu podporuji. Jak ale bývá u našeho ministra financí zvykem, ďábel je ukryt v detailu.

Závažným problémem je to, že změny poskytování státní podpory mají platit i pro již podepsané smlouvy. Zákon je tedy retroaktivní. Což je vždy potenciální problém. Takové změny práva jde obecně dělat jen v případě, pokud je na nich „dostatečný veřejný zájem“. U stavebního spoření je ona dostatečnost veřejného zájmu diskutabilní. Změna podmínek se týká přibližně 5 miliónů občanů. Je pravděpodobné, že něco takového bude nakonec napadnuto u soudu.

Druhou vadou je, že podle návrhu zákona by stavební spoření měly nově poskytovat i komerční banky. Důvodová zpráva říká, že se tím rozšíří konkurence. K tomu ale s nejvyšší pravděpodobností nedojde. Stavební spořitelny fungují jako dcery komerčních bank. Tím, že by se na trh vpustily banky, nedojde ke zvýšení poskytovatelů. Spořitelny a banky se jen spojí. Spořitelna samozřejmě nebude konkurovat své vlastní matce bance.

Pro stavební spořitelny platí jiná pravidla než pro banky. Spořitelny musejí s majetkem klientů hospodařit mnohem obezřetněji. Také proto tento sektor nemá žádné finanční problémy a krize se mu zdaleka vyhnula. To o bankách říci nemůžeme. Dojde ke dvěma věcem. Jednak klienti bank nebudou tak dobře chráněni. A za druhé banky a spořitelny nebudou mít stejná pravidla pro své podnikání, což je potenciálně opět napadnutelné u soudů. Slovy zákona je to „bezdůvodné nerovné zacházení“. Konkurence se nezvýší, přibydou jen právní spory nejasnosti.

Pokud to mám shrnout, ministr Kalousek chce zcela překopat systém stavebního spoření bez toho, aniž by k tomu měl závažný důvod. Systém je dlouhodobě stabilní a funguje spolehlivě. Místo toho, aby se dělaly jen dílčí úpravy v podpoře spoření, zcela se překopává systém. Poškodí se práva klientů i poskytovatelů, budou vznikat soudní spory. A to všechno z rozmarů ministra, který, jak je známo, „nemá stavební spoření rád“.