Včera sněmovna rozhodovala o odložení hlasování o církevních restitucích. Toto hlasování proběhlo natřikrát, pokaždé když odročení prošlo, přišlo nějaké zpochybnění z řad ODS nebo TOP 09. Koalice chce tento zákon prohlasovat co nejdříve za jakoukoliv cenu. Nad otázkou vracení církevního majetku se však neustále vznášejí otázky, na které nechce nikdo odpovědět.


Na zasedání včerejší sněmovny jsem byl svědkem zajímavého úkazu. Ministr Kalousek, který má za jiných okolností kamennou tvář, měl při hrozbě toho, že se bude vypořádání s církvemi hlasovat až v září, nefalšovanou hrůzu (viz můj včerejší deník). Při prvním hlasování dokonce zlomil svou hlasovací kartu.

Vládní koalice zákon tlačí sněmovnou hlava nehlava. Využívá minimálních termínů, upřednostňuje ho na pořadech jednání. Vše se má stihnout rychle, bez vypořádání relevantních námitek. Zákon je totiž napsaný jednoznačně špatně. Vyrovnání s církvemi je v principu správné, nicméně Kalousek s Nečasem ho dělají úmyslně špatně.

Účelem tohoto připravovaného zákona má být napravení majetkových křivd spáchaných po únoru 1948 vůči církvím a náboženským společnostem, má církve zbavit finanční závislosti na státu a provést s tím spojenou odluku státu a církve.

Problematice církevních restitucí se věnovala mimo jiné i poslední bezpečnostní komise Věcí veřejných a došla k závěru, že tento návrh zákona v podstatě prolamuje deklarovanou hranici 25. února 1948 a tím i Benešovy dekrety, což vyvolává obavy o možné žádosti bývalých sudetských Němců. Dále komise konstatovala, že návrh zákona také výslovně vylučuje některé církve a náboženské společnosti a instituce, popř. uplatňování jejich nároků omezuje, jedná se např. židovské obce, cisterciácký řád či tzv. řád německých rytířů, jehož činnost byla na našem území zakázána dekretem A. Hitlera.

Souhlasím s názorem bezpečnostní komise VV, která navrhuje, aby se zákon vztahoval na všechny církve působící legálně na území České republiky, dále aby se v co největší možné míře využily standardní postupy vyplývající z platného restitučního zákona, který jasně stanovuje práva a povinnosti, a to včetně povinnosti prokazovat vlastnictví a procesů restitučního řízení.

Otazníky vyvolává samozřejmě také navrhovaná výše a forma finanční kompenzace. Návrh počítá s vrácením nemovitého majetku v hodnotě 75 mld. Kč a s finanční kompenzací ve výši 59 mld. Kč. Tato kompenzace se bude vyplácet po dobu 30 let a bude pravidelně korigována o inflaci. Celková hodnota vypořádání je necelých 170 mld. Kč a její strukturu si můžete prohlédnout na grafu. Všechna tato čísla pocházejí přímo z materiálu Ministerstva financí. Samozřejmě se nutné si uvědomit, že stát si bude muset na tyto splátky půjčit, pravděpodobně emisí státních dluhopisů, celková suma, kterou stát za vyrovnání zaplatí bude tedy ještě vyšší.



Velkým problémem, na který Věci veřejné dlouhodobě upozorňovaly, je neexistence seznamu vydávaného majetku. Když jsme ještě byli ve vládě, prosadili jsme, že se o vydávaném majetku bude hlasovat jmenovitě, nicméně tento závazek již nemáme jakoukoliv šanci reálně prosazovat. V celém návrhu zákona je několik „kalouskovin“, které se snažil odstranit Michal Babák ve svém pozměňovacím návrhu. Církve by podle Kalouska měly být např. osvobozeny od daně z převodu nemovitosti, kdyby majetek následně prodávaly. Nebo by nebyly vůbec trestány za to, kdyby žádaly protiprávně o majetek, na který vůbec nemají nárok! To je pro nás naprosto nepřijatelné.

Zákon ve formě, jaké je, je pro nás nepřijatelný a doufám, že se najde ve sněmovně dost odvahy na to, aby tento zákon byl odmítnut a připravil se zákon, který bude skutečně kvalitní a nebude jen otevřením dveří k nejasnostem a podvodům. Jsem pro vyrovnání se s církvemi, staré křivdy musí být napraveny, ale za cenu vytváření nových a obrovského zadlužování státu.

Diskutovat se mnou můžete také na facebook.com/bartavit