Nevím, jestli vůbec existuje nějaká mezinárodní srovnávací statistika, kterou by se Nečasova vláda mohla pyšnit. Česká republika vytrvale upadá a ztrácí i v kategoriích, kterými se dříve mohla relativně chlubit. Tou je právě i index prosperity, který měří blahobyt v jednotlivých zemích světa.

Vzpomínám si v souvislosti na výrok ministra financí Miroslava Kalouska, který prohlásil, že si žijeme jako prasata v žitě a že nákupní košíky v Lidlu Čechům stále přetékají. Pokud tomu tak skutečně bylo, o čemž pochybuji, tak studie Prestižního světového institutu Legatum potvrzuje, že situace se změnila. Tato instituce již řadu let vypracovává tak zvaný index prosperity, který měří a porovnává úroveň života ve 142 zemích světa. Podobným žebříčkům má cenu věnovat zvýšenou pozornost, protože jsou zdrojem objektivního srovnání našeho postavení ve světě oproti jiným zemím.

Česká republika ztrácí nejenom svojí hospodářskou konkurenceschopnost a úroveň vzdělanosti, ale jak se teď potvrdilo, v porovnání s jinými ztratila i v ukazatelích blahobytu. V žebříčku výše zmíněného institutu nás letos dvě nové země degradovaly o dvě příčky nazpět a v celkovém pořadí jsme se tak ocitli na 28. místě. Tento pokles není však jen nějaký výkyv, jelikož na 28. pozici jsme se propadli z 26. v roce 2011, resp. 24. z roku 2010.

Zajímavé jsou v tomto srovnání přitom i jednotlivé kategorie indexu. Třeba v oblasti demokracie a osobních svobod jsme se pak posunuli z 23. pozice o 22 příček dozadu, na naše dnešní „krásné“ 45. místo. Jen čekám, kdy doženeme Bělorusko nebo Severní Koreu.

Přitom je zapotřebí si uvědomit, že tyto změny a posuny nejsou ani tak v absolutních hodnotách, často se jiné státy zlepšují, zatímco naše vláda prostě nečiní, nebo činí vše proto, abychom klesali. A tak nás všichni vesele předhání, zatímco my nadále jsme nuceni sledovat, jak naše váda složená z přeběhlíků a podporována odsouzenci schvaluje zvýšení daní, které nepomůže nikomu tím méně rozvoji blahobytu.