Kamil Fila ve své videorecenzi pořadu Máte slovo říká, že "pořad Máte slovo nepatří do veřejnoprávní televize." "Je to předem rozděleno, na tři strany, které se budou hádat," "nikdy k žádné diskusi nedojde /.../ toto není žádná diskuse, žádná demokracie." Opravdu je to tak?

Je velmi pravděpodobné, že se existence pořadu Máte slovo České televizi těžko hájí, pokud by měl být obhajován jako diskusní. V tom případě by měřitka i hodnocení Kamila Fily dávaly smysl. Netvrdím, že si je toho ČT plně vědoma, protože se to neobjevuje v žádné obhajobě tohoto formátu, ale podle mého soudu je přínos tohoto pořadu jiný a poměrně unikátní. Za jediný problém považuji to, že když už se objevuje jako trvalka v jejím programu, zůstává v celku programu dále neuchopený. A toto neuchopení představuje myslím i širší problém.

V celé společnosti probíhá na mnoha liniích řada konfliktů, ve kterých se lidé často ocitají v pozicích, které Kamil Fila z demokracie vylučuje: "Lidé mají poct, že to patří k demokracii, že se můžou vykřičet, když stojí v těch vymezených lajnách." V celé společnosti je řada lidí v situacích, které jsou v danou chvíli, která trvá i hodně dlouho, natolik determinovaní svoji pozicí, v níž mají pocit, že nemohou nic zmnit, že jim nezbývá než své pocity polknout, nebo je ze své "vymezené lajny" vykřičet.

Veřejnoprávní media by jistě měla být garantem kultivované podoby společenských konfliktů, jejichž pomyslným vrcholem je diskuse argumentujících lidí, kteří mají různé názory a snaží se každý ze svého úhlu pojmenovat daný problém. Máte slovo je však cennou platformou performance společenských konfliktů v jejich surově znepokojivé podobě a Michaela Jílková neusiluje především o jejich mírnění či rytmizování (k čemuž odkazuje etymologie slova "moderátor"), ale spíše o zesílení konfliktních poloh v jejich surových podobách. Je spíše jakousi amplifikátorkou.

Pokud by televize veřejné služby tento pořad zrušila, nestane se pravděpodobně nic jiného, než že se záhy přesune do některé z komerčních televizí a tam ve stejném čase připoutá své široké publikum, které si prostě jen přepne kanál. Z veřejného prostoru nezmizí. Problém České televize vidím v tom, že s tímto divokým stvořením mezi svými pořady nepracuje dál a sofistikovaněji. Dokážu si představit, že na Jílkové Máte slovo navazuje stejně dlouhý diskusní pořad se stejným tématem, který mimo jeho kultivovanou reflexi experty nabídne i uvažování o tom, jak dané téma žije mezi lidmi, proč se jím nechávají strhnout či proč jsou slepí k některým faktům, které jsou jeho nedílnou součástí. Kdyby chtěl takový navazující pořad riskovat živější průběh, ale i větší jistotu sledovanosti, mohla by být součástí Máte slovo ještě simultánní divácká soutěž, kde by diváci mohli zvolit jednoho z diskutujících z každé ze dvou stran, který by si šel sednout ještě do další "arény" s experty. A tak.

Česká televize výborně a zásadním normotvorným způsobem zvládá jemnější patra reflexe, tedy publicistické a kultivované uchopení reality života. Větší flexibilita a více smyslu pro drama života by podle mého soudu přivedlo více diváků k pevnější identifikaci se svým mediem veřejné služby a pochopením jeho smyslu. Netýká se to jen jednoho pořadu, ale i přístupu k tématům (zejména dokumentů, které se dotýkají aktuálního) či práce s interakcí v rámci různých pořadů v celém toku vysílání. Vzbudí-li sama nějaká část vysílání - pořad či film - odezvu či rozpory, lze na to navazovat opakovaným vysíláním a diskusí.

Televize stran svého sebehodnocení dost významně pracuje s kriteriem divácké spokojenosti. Je možné, že by s nárůstem dramatické reflexe aktuální reality výše popsaným způsobem ubyl počet diváků, kteří se definují jako "spokojení", na úkor těch, kteří by o sobě spíš řekli, že jsou "znepokojení". Od toho druhého je však podle mého soudu mnohem blíž ke kritickému myšlení, než od toho prvního. Nejde diskusním pořadům i mediím veřejné služby v posledku právě o to?