V poslední době se množí články o krizi hypotečního trhu a krachujících velkých bankách. Před necelým rokem vzniknul k tomuto tématu pozoruhodný kanadský 50 minutový film, který je dostupný přes internet. Napsal jsem na něj před časem krátkou recenzi, kterou publikuji i zde, myslím, že stojí za na tento - jistě i polemický - film upozornit.

Dílo, o kterém je dále řeč, svědčí o tom, že umělecký čin zásadního významu může přicházet ze sfér ležících zcela mimo zavedené oblasti umění a mimo okruh lidí, od nichž něco takového očekáváme. A může se odehrát v tak poměrně okrajovém žánru, jakým je edukativní dokument. Navíc, natočený formou jednoduché animace. Padesátiminutový bezmála debut šedesátiletého kanaďana Paula Grignona Peníze jako dluh (Money as Debt, 2007) je dostupný zdarma na internetu, též ve verzi s českými titulky.

Geneze tohoto filmu, který zásadním způsobem obrací pozornost k věcem tak samozřejmým, že se stávají neviditelnými, má svoji zajímavou paralelu v životním příběhu autora. Grignon (narozen v roce 1948) se už během středoškolských studií logaritmických funkcí natolik vyděsil z principů, na kterých funguje bankovnictví, že se rozhodl nikdy v životě se nezadlužit. Se svojí družkou odjel do lesnaté části Britské Kolumbie, kde žili nejprve ve stanu, později ve vlastnoručně zhotoveném srubu, živili se lovem a bezprostředními plody vlastní zemědělské práce, vychovali čtyři děti. Minimální potřebné peníze si vydělával jako lesní dělník, ale poté, co onemocněl a nemohl vykonávat těžkou fyzickou práci, rozhodl se pro dlouho vytouženou dráhu výtvarníka. Před deseti lety zdědil nějaké peníze a zařídil si malé videostudio, kde se věnuje natáčení filmů s tématy, která jej osobně pálí. Peníze jako dluh, na kterých pracoval řadu let, též v dialogu s významnými finančními experty a relevantními zdroji jsou jeho dosud největším projektem.

Základní tezí filmu je toto: kritika devastujících rysů kapitalismu a globální ekonomiky pomíjí to nejzákladnější – tedy analýzu mechanismů, které motivují jejich pohyb a především směr. Na školách se neučí teorie peněz, říká Grignon. A dvě třetiny jeho filmu jsou pregnantním vysvětlením jak historické, tak strukturální dimenze toho, jak se tvoří peníze. Historická dimenze pak přímo ukazuje pozadí, motivy a konsekvence pohybu, kterým se peníze, nejprve podložené hodnotou předmětů či drahých kovů, postupně trhají od této své materiální substance a stávají se čím dál více virtuální sférou, závislou v posledku, ale téměř bezezbytku na úvěrech, které si půjčí soukromí věřitelé v bankách. Hodnotu peněz pak podpírají na jedné straně jejich státem vymáhané uzákonění jako univerzálního směnného platidla, na druhé straně trvající poptávka po půjčkách, garance jejichž splácení vlastně postupně nahradily někdejší zlato, kterým byly kryty emitované bankovky. Světová hospodářská krize v roce 1929, kdy už tento systém peněz generovaných „cirkulací důvěry“ tvořil hlavní komponentu ekonomického systému, byla zapříčiněna mj. právě tím, že masově klesla poptávka po úvěrech.

Světové organizace jako MMF a Světová banka tehdy vznikly jako regulační orgány, které měly limitovat či přinejhorším sanovat důsledky lokální nerovnováhy globálního finančního systému a zabránit tak opakováním této situace. Jak ukazuje řada autorů - v Literárních novinách například nedávno, v dubnovém č. 16 Ulrich Beck ve svém textu S prosíkem ke státu – principy těchto finančních institucí byly dávno rozpuštěny neprincipialitou jejich akcionářů. Těmi jsou sice státy, ale jak přehledně vysvětluje Grignonův film, všechny už jsou závislé na půjčkách v privátním sektoru, který tak má možnost zásadním způsobem ovlivňovat politická rozhodnutí. Jeden příklad za všechny, ač ne z pojednávaného filmu: v daňovém systému patrně neexistuje výhodnější úleva, než je nákup nového auta. To se zhodnocuje hned dvakrát – jak při nákupu, tak při uplatnění nákladů na provoz při podání daňového přiznání. Které dva sektory průmyslu na tomto zvýhodnění profitují? A jaké mechanismy má stát naproti tomu k dispozici, když občas přichází z agendou omezení automobilismu ve městě, omezení kamionové dopravy na úkor dopravy železniční, s omezením betonáže krajiny novými dálnicemi?

Grignon ve svém filmu nezůstává jen u konstatování stavu věcí, ale shrnuje nejpronikavější návrhy opatření na makroskopické i individuální úrovni, které by trend železného propojení finančního trhu, ekonomiky růstu a devastace přírody dokázalo přesměrovat směrem znamenajícím možnost přežití. Ještě nikdy jsem recenzi nekončil s naléhavější výzvou čtenářům: to musíte vidět!

Peníze jako dluh, režie: Paul Grignon, Kanada 2007, 47 minut.
Autorovy webové stránky, kde je možné objednat DVD s filmem jsou zde: http://www.moneyasdebt.net/
Film s českými titulky je zdarma ke shlédnutí zde:
http://video.google.com/videoplay?docid=-5235132603609670233

Text vyšel v Dok. revue č. 3/2008 (příloha Literárních novin).