Níže publikovaný text vyšel těsně po ukončení protestní hladovky dvou disidentů před Úřadem vlády, publikuji jej s malým odstupem zejména jako pozvánku na živé setkání s Jiřím Gruntorádem, Johnem Bokem a dalšími v rámci akce Vyhladovělý odkaz Charty 77 v sobotu 9.12. od 18h v Galerii Karla Vachka.

Svým rozhodnutím minulou sobotu rozhodnutím zrušila vláda své usnesení z 19. ledna 2022, které má pouze dvě věty a říká, že „se hlásí k tradicím dlouholetého zápasu Charty 77 o lidská a občanská práva a o demokracii. Váží si všech obětí represí souvisejících s Chartou 77 i dalšími tehdejšími nezávislými iniciativami a všech, kteří se na jejich činnosti podíleli.“

Když Jiří Gruntorád s Johnem Bokem nabízeli premiérovi tuto variantu jako alternativu k odvolání Mariána Jurečky, aby ukončili svoji hladovku před Úřadem vlády, bylo to nejspíš vyřčeno s nadějí, že vláda, o jejíž morální konzistenci se — s výjimkou Jurečky — vyslovovali explicitně kladně, na něco takového nemůže přistoupit.


V českém politickém životě byla Charta 77 fenoménem, který — mimo jiné — vracel a ve svém odkazu stále vrací do politiky téma autenticity. Ve svém ustavujícím vyhlášení iniciativa položila straně a vládě otázku, zdali Helsinské protokoly a věty v nich obsažené režim a jeho představitelé opravdu berou vážně, když už se pod ně dobrovolně a na nejvyšší úrovni podepsali.

Místo odpovědi nastalo tutlání a rozsáhlé, letité represe, k nimž patřila i akce Asanace, jejímž cílem bylo takovéto typy lidí, kteří pokládají otázky, vystrnadit za hranice státu — byl mezi nimi i jistý Karel Soukup. Chartisté byli lidmi, kteří za právo trvat na konzistenci mezi veřejnou proklamací a výkonem politiky, chodili do vězení, žili na okraji ekonomických příležitostí a v útlaku. Pokud nebyli rovnou umlčováni, obraz, který byl o nich z pozice moci budován, vystihovalo nejlépe legendární sousloví „ztroskotanci a samozvanci“.

Prostředí Charty se stalo nositelem pojmu „nepolitická politika“, který zpopularizoval Václav Havel a jehož kořeny vedou přes Masaryka až ke K. H. Borovskému. Jde o typ politiky, v níž existuje konzistence mezi zastávanými principy a politickou praxí. Slovo „nepolitická“ by se možná dalo zčásti nahradit slovem „neortodoxní“, protože neakcentuje umění kompromisu, techniku moci, kontrolu veřejného souhlasu, ale za hodnotu považuje pevnost postojů a konzistenci charakteru a jednání.


Když se současná vláda v lednu 2022 přihlásila k odkazu Charty 77, s odkazem na toto usnesení se od léta 2022 chartisté a bývalí političtí vězni — vydavatel Jiří Gruntorád, novinářka Petruška Šustrová, diplomat Petr Pospíchal a několik dalších začalo obracet na premiéra i další představitele vlády, aby konali v nápravě nedůstojných sociálních podmínek několika dosud žijících významných osobností prostředí Charty, „protože nesplňují nároky na alespoň průměrný důchod“.

„Není přece jejich vina,“ píše se v dopise, „že před svým nuceným odjezdem do exilu nemohli být zaměstnáni podle své reálné kvalifikace, a i z podřadných zaměstnání, která mohli vykonávat, byli vyhazováni, ani to, že nuceně strávili dlouhá léta v exilu.“

V srpnu 2022 jim premiérův poradce sdělil, že po konzultacích s Ministerstvem práce a sociálních věcí je třeba, aby dotčení individuálně požádali právě tam. Ministerstvo prý pak dotyčné případy individuálně napraví. Přestože samotnou nutnost žádat o přiznání důchodu mnozí — z již malé žijící skupiny — dotčených považovali za nedůstojné, Karel „Charlie“ Soukup prostřednictvím svého právníka — aby vše mělo řádné náležitosti — v září 2022 (!) zatím jako jediný ministra o takovou věc požádal.

Dopis se žádostí o přiznání průměrného důchodu Karlu Soukupovi, chartistovi donucenému k vycestování do exilu, ležel Jurečkovi na stole rok a po různých připomínáních a dalších dopisech a urgencích Jiřího Gruntoráda a dalších chartistů, byl v září 2023 Jurečkou — po roce (jaké mají na MPSV správní lhůty?) — zamítnut.

V dlouhém mezičase se Karel Soukup snažil získat svůj exilový důchod z Austrálie, na který měl právo. I zde však byla nutná součinnost ministerstva práce a sociálních věcí. Ani té se mu však nedostalo.

Jiří Gruntorád se tedy obrátil ještě na místopředsedu vlády Víta Rakušana (STAN), který na konferenci k Chartě pořádané v lednu 2022 proslovil řeč o nutnosti nápravy křivd v životech chartistů, a v dopise z 22. října 2023 jej žádal o nápravu. Současně mu sdělil, že pokud se to nestane do 17. listopadu 2023, zahájí před budovou vlády časově neomezenou hladovku. Nestalo se nic.

Jiří Gruntorád pak už jen 16. 11. 2023 adresoval dopis s názvem „Usnesení vlády č. 23 k 45. výročí zveřejnění Prohlášení Charty 77 v praxi“ premiéru Fialovi (ODS), ve stručnosti shrnul genezi praktického pokusu využít legální mechanismy nápravy křivd a nastěhoval se před Strakovku. Okamžitě se k němu přidal disident a chartista John Bok.

Oba hladovějící a mrznoucí muži strávili mnoho let ve vězení, mimo jiné za přesvědčení, že politika garantující svobodu musí obsahovat nadkritickou proporci mezi konzistencí slov a jednání. Marián Jurečka, po sérii těch opticky nevelkých událostí popsaných výše a následného rozhodnutí obou mužů, ze své mentální i politické pozice nejspíš nemohl pochopit razantnost kroku, s nímž byl konfrontován. Výmluvnou ilustraci o tom poskytuje rozhovor mezi ním a Jiřím Gruntorádem před Úřadem vlády. Jurečka nepochopil nic.


Způsob, jakým vláda celou věc vyřešila, zachránil zdraví, ne-li život dvěma úctyhodným mužům, kteří svoji věc vyhráli. Především dokázali stát postrčit k naplňování zákona, který měl a má garantovat důstojnější sociální podmínky těm, kdo o ně byli nespravedlivě připraveni a nepochybně si nápravu křivd zaslouží.

Současně prokázali, že vláda Petra Fialy dokáže projevit pružnost v takové amplitudě, kterou jí musí závidět i Andrej Babiš a jeho politická divize, jež je v této kategorii dlouhodobým favoritem. Fialova vláda zrušila usnesení, jímž se k odkazu Charty hlásí, a současně to doprovodila formálním vyhlášením, že se k němu i tak nadále hlásí.

Tváří v tvář tomuto poměrně bezprecedentnímu kroku člověka musí napadnout, že kdyby byl Gustáv Husák — vzděláním právník — v takovéto formě, mohl Chartu 77 zlikvidovat i bez letitých manévrů StB a represivních složek. Stačilo, aby tehdejší komunistická vláda odstoupila od Helsinských protokolů s dovětkem, že se k jejich obsahu i tak hlásí, Charta 77 by šmahem zanikla a měli by klid. Co humanitární rozhodnutí naší současné vlády znamená pro tuzemskou politickou kulturu, ukáže čas...

Vyšlo v Deníku referendum den po ukončení hladovky Jiřího Gruntoráda a Johna Boka před Úřadem vlády.