Kmenové hospodaření, vláda jedné strany a libra masa.

Kamenem, který Čechy dlouhodobě táhne ke dnu je kmenové hospodaření. Je přitom zcela lhostejné, má-li náčelník rudou, modrou či oranžovou „knížku“ (stranickou legitimaci). Důležité je, aby dokázal okrást stát a zajistil svému „rodu“ adekvátní bohatství. Princip kmenového hospodaření je jednoduchý: privatizace zisku a socializace ztrát. Konec konců i za socialismu platilo: „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. Okrádaný stát zákonitě nemá prostředky na to, aby mohl plnit své funkce. Už dnes nemá dostatek prostředků na financování školství, zdravotnictví, kultury, policie, justice, hasičů, armády, atd. Pro takovýto stát se vžil termín „failed state“ – selhávající stát, který je předzvěstí konečného stádia rozpadu státu, označovaného jako „collapsed state“ (zhroucený stát), jenž bude předmětem závěrečního dílu.

Kmenovému uspořádání politicky nejlépe odpovídá uspořádání vlády jedné strany. Jednu stranu tu máme už od dob tzv. „opoziční smlouvy“. Momentálně vítězná část strany obsadí výkonné funkce (exekutivu), druhá parlament a zbytek „potřebných“ se ukryje ve „správních radách“ státních a polostátních podniků. V dalších volbách si jen pozice mezi sebou „vymění“ a svoji „libru masa“ tak mají pokaždé zaručenu obě křídla. Je zcela lhostejné jak se jmenují, i že se vnějškově tváří jako samostatné strany a navenek voličům předstírají, kterak mezi sebou vedou „nesmiřitelný boj“. Jediné o co se ve skutečnou rvou jak „psi o kost“ jsou veřejní penězovody. Kdo jich získá více, ten má i větší „podíl na kořisti“. Co je pro mě málo pochopitelné, že dovedli přesvědčit občany, aby jim za to (formou příspěvků na činnost politických stran) ještě platili půl miliardy korun ročně!! Systém financování skrze stát je pro stranu extrémně výhodný, a proto jej nechce měnit a už vůbec nestojí o nová křídla, s nimiž by se musela dělit.

Renomovaný ekonom Tomáš Sedláček publikoval na svém blogu článek s názvem „Proč jsem reformním kapitalistou“. Jde jen o špičku ledovce, kdy česká inteligence vpichuje do žil svého vlastního národa opium falešné naděje, že český stát (kapitalismus?) lze ještě zachránit. Vím, že každý národ potřebuje kladné sebehodnocení a rozhodně do něj nezapadá skutečnost, že již po několikáté vytvořil z vlastního státu nefunkční zmetek (naposledy, když chtěl vybudovat kapitalismus bez kapitálu). Chápu proto jak českou inteligenci, že se dnes zoufale snaží stát „reformovat / rekonstruovat“, tak i lid, že se tomu (snad i) snaží uvěřit. Chápu i občanské iniciativy a Odbory, že se snaží proti selhávajícímu státu bojovat demonstracemi. Chápu i ty, kteří doufají, že každé další volby a z nich vyšlé „nové“ vlády zavedou „jiné reformy“, které změní stát k lepšímu. Odstranění vlády nepomůže, protože to co potřebuje odstranit je kmenové hospodaření a vláda jedné strany. Nejsem si jen jist, zda už není pozdě, zda už neprorostly do českého státu natolik, jako rakovina v posledním stádiu.

Předseda Nejvyššího správního soudu na konferenci „Vymahatelnost práva v České republice“ řekl: „stát už není schopen přijímat zákonné normy, které by pak sám dokázal uvádět do praxe, kontrolovat jejich uplatňování a sám je dodržovat“. Laskavý čtenář by jistě dovedl sestavit seznam „kmenových náčelníků / kmotrů“, kteří dosud volně běhají na svobodě. A vsadil bych „botky“ na to, že ještě dlouho budou. Připomeňme v této souvislosti i „novoroční dárek“ prezidenta „kmotrům“ v podobě široké amnestie.

Češi se přitom mohli mít velice dobře. Z kohezních fondů soudržnosti EU mohla naše republika čerpat 800 mil. Euro, tj. nejvíce na jednoho obyvatel v EU. Na místo toho, abychom je účelně využili a přiblížili se tak vyspělé Evropě, utopili jsme tyto fondy v projektech typu „Golfem proti drogám“. Je k tomu nutné cokoli dodat? Opravdu si myslíte, že je smysluplné takovýto selhávající stát zachraňovat? Je skutečně třeba čekat na jeho úplné zhroucení?