Polemika s prof. Zeleným - "Život ve tvaru ”L” – musíme si zvykat"

Dlouho jsem čekal, zda se někdo pustí do polemiky s prof. Zeleným. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, dovolte mi krátkou glosu na jím předestřené téma. Podle mého soudu největším hendikepem prof. Zeleného je přeměna jeho antikomunismu ve víru (náboženství). Prof. Zelený věří, že kapitalismus je to nejlepší, co lidstvo mohlo potkat; kapitalismus ztotožňuje s dobrem a komunismus se zlem. Z historie víme, že všechna náboženství pracují s představou ráje. Jako na potvoru se do ráje - ať už komunistického či kapitalistického - vejde jen velmi úzká skupiny těch nejmocnějších a nejvlivnějších a ostatním zůstávají jeho dveře zavřené. Jen těžko bude prof. Zelený přesvědčovat 600 tis. českých nezaměstnaných, že kapitalismus je to nejlepší, co je mohlo potkat. Nejen v USA, ale i v Čechách najdeme lokality, kde se na jedno volné pracovní místo hlásí sto a více uchazečů a práce pro ně prostě není.

V USA, svého času, koloval takovýto vtip: „Joe ráno vstane, zaklapne budík Made in Tchaiwan, nazuje trepky a oblékne plášť Made in Brazil, uvaří si ranní kávu v konvici Made in China, nasouká se do kalhot a košile Made in India a jde hledat práci“. Samozřejmě, že žádnou nenajde, protože pracovně náročná odvětví se už z USA dávno „vystěhovala“ do zemí s levnější pracovní silou a „high –tech výroby“ ke své obsluze potřebují jen minimum zaměstnanců. Prof. Zelený správně zaznamenal, že zhruba 50% Američanů je pro kapitál přebytečných a nepotřebných. A já jen k tomu dodávám: „nepotřebných nejen jako výrobci, ale i jako spotřebitelé, neboť nemají-li práci, nemají ani dostatečný příjem sloužící k nákupu zboží a služeb“.

Dostáváme se tak k samotnému jádru krize: investice do nových kapacit rozšiřujících produkci reálného zboží a služeb tak z hlediska kapitálu postrádá smysl, neboť je nemá kdo nakupovat. Hlavním cílem, a to nejen amerických investorů se proto staly nemovitosti, umění, zlato, diamanty, kontrola přírodních zdrojů, kontrola práv k duševnímu vlastnictví, investice do komodit, do finančních nástrojů, atd. Přebytečný kapitál tak nevytváří produktivní spotřebu a nová pracovní místa, ale hlavně „peníze z peněz“.

Výsledkem tohoto procesu jsou „bubliny“, které dříve či později prasknou, a po té nastává další z řetězu „finančních“ krizí. Jejich důsledky nesou na svých bedrech především národní státy, které nemají dostatek finančních prostředků k tomu, aby postaraly o všechny své nezaměstnané, důchodce a další nízko příjmové skupiny. Musejí si na jedné straně peníze za „krvavé úroky“ půjčovat a na druhé straně škrtat veřejné výdaje. Půjčování peněz vede jen k dalšímu zadlužení státu a škrty jen k dalšímu podvázání ekonomického růstu, stagnaci či recesi a následnému rozšíření armády nezaměstnaných a chudých, tedy rozšíření masy ne - spotřebitelů. Z hlediska investorů pak zákonitě nastává další odliv z oblasti produktivních investic směrem ke spekulativním a s trvalou hodnotou (nemovitostem, zlatu, uměním, diamantům, atd.). Spirála krize kapitalismu (ve tvaru zřejmě nekonečného „L“) pokračuje… a na tu si mám zvyknout? Děkuji, nechci!