Čechy a Morava součástí Lichtenštejnska?
Povídání na víkend: „sen jednoho blogera“.
Jeden z blogerů, v reakci na můj předchozí článek (zde), přidal do diskuse námět, zda by se Čechy a Morava po zhroucení českého státu neměly stát součástí Lichtenštejnského knížectví. Pojměme jeho návrh jako hezký sen a pojďme se si dnešní Lichtenštejnsko trochu podrobněji představit. Stejně jako ČSR se odpoutalo od Rakouska – Uherska a díky orientaci na Švýcarsko, jako na svého nového strategického partnera, přečkalo bez úhony II. světovou válku, po níž nastala nebývalá hospodářská konjunktura. Během pouhých dvou dekád se knížectví zařadilo mezi ekonomicky nejvyspělejší země světa. Důležitými faktory hospodářského vzestupu byla především celní unie se Švýcarskem a přijetí švýcarského franku jako státní měny, stabilní politické a sociální klima, tržní ekonomika ve spojení s nízkým daňovým zatížením. Ekonomická prosperita zemi umožnila aplikovat model sociálního státu západoevropského typu. Samozřejmě, že jedním z hlavních důvodů prosperity byla přeměna knížetství v daňový ráj.
Ústava knížectví je silně pod vlivem té švýcarské, takže se tu hojně setkáme s přímou demokracií. Ústava obsahuje i možnost, aby se každá z jedenácti lichtenštejnských obcí měla právo odtrhnout se od státu. Zvážili-li by občané, že na ně vláda uvaluje moc vysoké daně a zároveň je přebujelá byrokracie, mohou si v obcích říci: „počkat, my to sami zvládneme lépe a levněji, nebo se připojíme ke Švýcarsku či k Rakousku“. Možnost rozpadu knížetství nutí vládu k tomu, aby stát fungoval co nejefektivněji. Předesílám jen, že ještě před tím mají obce možnost volbami a referendy měnit složení vlády a obecních úřadů a dokonce měnit i Ústavu.
Zajímavá je i vize Lichtenštejnska pro III. tisíciletí, kterou napsal v knižní podobě Hans-Adam II., Liechtenstein a představil ji i v Praze. Její zajímavé recenze si můžete přečíst zde a zde (součástí tohoto příspěvku je odkaz i na Ústavu pro III. tisíciletí). Příkladem Lichtenštejnska se inspiroval i renomovaný východoevropský ekonom Pavel Kohout a následně i senátor Tomio Okamura, zakladatel hnutí Úsvit přímé demokracie.
Lichtenštejnsko je „nepsaným“ kantonem Švýcarska. Rozpadl-li by se český stát, vůbec by mi nevadilo, kdybychom se stali součástí lichtenštejnského knížectví.
Škoda, že je to jen sen….
Pokračování: Zachrání český stát Tomio Okamura, nebo Andrej Babiš?
Jeden z blogerů, v reakci na můj předchozí článek (zde), přidal do diskuse námět, zda by se Čechy a Morava po zhroucení českého státu neměly stát součástí Lichtenštejnského knížectví. Pojměme jeho návrh jako hezký sen a pojďme se si dnešní Lichtenštejnsko trochu podrobněji představit. Stejně jako ČSR se odpoutalo od Rakouska – Uherska a díky orientaci na Švýcarsko, jako na svého nového strategického partnera, přečkalo bez úhony II. světovou válku, po níž nastala nebývalá hospodářská konjunktura. Během pouhých dvou dekád se knížectví zařadilo mezi ekonomicky nejvyspělejší země světa. Důležitými faktory hospodářského vzestupu byla především celní unie se Švýcarskem a přijetí švýcarského franku jako státní měny, stabilní politické a sociální klima, tržní ekonomika ve spojení s nízkým daňovým zatížením. Ekonomická prosperita zemi umožnila aplikovat model sociálního státu západoevropského typu. Samozřejmě, že jedním z hlavních důvodů prosperity byla přeměna knížetství v daňový ráj.
Ústava knížectví je silně pod vlivem té švýcarské, takže se tu hojně setkáme s přímou demokracií. Ústava obsahuje i možnost, aby se každá z jedenácti lichtenštejnských obcí měla právo odtrhnout se od státu. Zvážili-li by občané, že na ně vláda uvaluje moc vysoké daně a zároveň je přebujelá byrokracie, mohou si v obcích říci: „počkat, my to sami zvládneme lépe a levněji, nebo se připojíme ke Švýcarsku či k Rakousku“. Možnost rozpadu knížetství nutí vládu k tomu, aby stát fungoval co nejefektivněji. Předesílám jen, že ještě před tím mají obce možnost volbami a referendy měnit složení vlády a obecních úřadů a dokonce měnit i Ústavu.
Zajímavá je i vize Lichtenštejnska pro III. tisíciletí, kterou napsal v knižní podobě Hans-Adam II., Liechtenstein a představil ji i v Praze. Její zajímavé recenze si můžete přečíst zde a zde (součástí tohoto příspěvku je odkaz i na Ústavu pro III. tisíciletí). Příkladem Lichtenštejnska se inspiroval i renomovaný východoevropský ekonom Pavel Kohout a následně i senátor Tomio Okamura, zakladatel hnutí Úsvit přímé demokracie.
Lichtenštejnsko je „nepsaným“ kantonem Švýcarska. Rozpadl-li by se český stát, vůbec by mi nevadilo, kdybychom se stali součástí lichtenštejnského knížectví.
Škoda, že je to jen sen….
Pokračování: Zachrání český stát Tomio Okamura, nebo Andrej Babiš?