Označení plavek „burkini“ vznikl spojením názvů burka a bikini. Používají je hlavně muslimky a v určité úpravě i asijatky, zejména pak Číňanky. Rozdíl mezi asijskými a islámskými plavkami spočívá v tom, co mají zahalovat. Čínské především obličej a muslimské tělo. Číňanky chtějí vypadat co nejdéle mladé a vizuálním příznakem mládí je u nich především bílá barva pleti. V procesu stárnutí se jim pleť postupně zbarvuje do hněda, a proto čínské plavky chrání před sluncem hlavně obličej. Často se proto označují jako „facekini“. Háček samozřejmě nespočívá v tom, co mají plavky zahalovat, ale v profilaci nebezpečí. Zatímco čínské turisty jako nebezpečí nevnímáme, muslimské už ano, i když zrovna v případě Cannes mi to moc nesedí. Řekněme ještě v Marseille, kde je silná muslimská komunita, tam bych to ještě pochopil, ale zrovna v Cannes?



Z vlastní zkušenosti vím, že Cannes patří mezi nejdražší letoviska na Azurovém pobřeží a tak muslimové, kteří se tam rekreují, musí pocházet z velmi dobře situovaných (převážně obchodnických) vrstev, které jsou tradičně dost „pozápadnělé“ a nábožensky vlažné. Nevěřím, že do Cannes přišli páchat atentáty, ale spíše si odpočinout od rigidních pravidel platících v jejich domovině. Pokud by už některá islámská teroristická organizace atentátnici do Cannes skutečně poslala, nikdy by ji nenechala obléknout burkini, v nichž upoutává pozornost (lidé by si ji mohli vyfotit a následně identifikovat), ale volila by evropské plavky tak, aby mezi turisty přirozeně zapadla. Souhrnně řečeno, podle mého soudu, právě v Cannes jde o příklad špatné profilování nebezpečí. Je to škoda, protože existuje soubor znalostí, jehož prostřednictvím můžeme nebezpečí nejen správně identifikovat, ale i se mu včas vyhnout.

Příště: Základy profilování, aneb sám sobě bodyguardem
K úspěšnému profilování hrozícího nebezpečí je nutné především trénovat naše pozorovací schopnosti a doplnit si znalosti o základy řeči obličeje a těla, abychom odhadli potenciálního útočníka. Výraz psa i řeč jeho těla, na níže uvedeném obrázku, jsou více než výmluvné.



Musíme se naučit profilovat i prostředí, kde nám hrozí nebezpečí (Marseille) a je-li to možné úplně se mu vyhnout. Pokud to nejde a navíc se jedná o neznámé prostředí, je nutné o něm shromáždit co nejvíce poznatků, abychom na možná nebezpečí byli připraveni. Jdeme-li do známého prostředí, jako je například nákupní středisko či prostředky hromadné dopravy, kde existuje největší nebezpečí útoku, musíme při jejich návštěvě procvičovat svoji schopnost odhadnout, zda v něm není někdo / něco, co nás může ohrozit.

Nejste-li vycvičení bodyguardi a identifikujete-li nebezpečí, doporučuji jediné, co nejrychleji nebezpečný prostor opustit. Nejsme ani v Izraeli či v USA, kde do sebeobrany lidí stát investuje, a kde by sami lidé potenciálního útočníka na místě zneškodnili, čímž ochraňují i další spoluobčany. Český stát jen sklízí, co zasadil - neučí nás, jak rozeznávat nebezpečí, natož, jak se proti němu bránit. Škoda ….