Před pár dny stála pár desítek metrů od Poslanecké sněmovny šibenice. Všichni jsme ji viděli minimálně na fotkách.

Ano, byla to atrapa. Nikoho by neunesla, můžete namítnout. Nikomu by neublížila, natožpak aby na ni někoho pověsili. Prkotina, co nestojí za řeč? Ne! Byl to hrůzný symbol. Jasný symbol nenávisti, která se jako další nebezpečný vir šíří naší společností.

„Všichni zrádci a přisluhovači skončí na šibenici.“ To bylo napsáno na ceduli pod nástrojem smrti, který civilizovaná společnost jasně odmítá. A my se přece mezi civilizovanou společnost hlásíme také. Ten nápis byl jako ozvěna staré doby, v níž platilo, že kdo nejde s námi, jde proti nám. Byl jak ozvěna světa, kde neexistuje dialog. Kde není možná dohoda.
Přitom po diskusi a dohodě o pandemickém zákonu volala ona demonstrace se šibenicí ve středu davu. Já věřím tomu, že naprostá většina demonstrantů nechtěla nikoho věšet. Že sami za sebe odmítají násilí i všechna slova a symboly k tomu navádějící.
Věřím, že většina z nás chce opravdu patřit k civilizovanému světu a problémy řešit jinak než nátlakem pod hrozbou smrti. A chci věřit, že my všichni dokážeme odsoudit tento extrém, který bohužel není ojedinělý. Není první a nejspíš ani poslední. Ano, bude se opakovat. Je součástí něčeho velmi nebezpečného. Je to symbol nové pandemie. Pandemie nenávisti.

Během posledních dní jsem dostal spousty dotazů, proč jsem jako ministr vnitra nezakročil, proč jsem nenařídil policistům, aby majitele šibenice zatkla. Proč jsem to neudělal? No protože máme to štěstí, že patříme mezi civilizované země a žijeme v právním státě. Já opravdu nemám žádnou kompetenci něco takového ad hoc nařídit. A bohužel policie také ne.

Říkám bohužel, protože podle mého osobního názoru by se takové extrémy měly řešit. Nicméně současný právní řád nemá jakýkoli nástroj, jak takový násilný symbol postihnout. Není to alibismus. Je to fakt.
Hrozba byla anonymní. Kdo jsou zrádci a přisluhovači? Nevíme. A v tom je jádro problému. Existuje judikatura podobného příběhu, kdy policie zasáhla, a soud shledal, že šibenice ve veřejném prostoru není trestným činem. Následně příslušný městský úřad rozhodl, že to není ani přestupek.

Bylo mi líto našich policistů, kteří museli nečinně postávat vedle té šibenice. A je mi líto nás všech ostatních, kteří jsme viděli všechny fotografie v médiích a na sociálních sítích. Že jsme si všichni museli prohlížet obraz naší společné bezmocnosti vůči extrémnímu projevu nenávisti. Jen lítost ale na řešení problému, který se vší vážností nazývám pandemií nenávisti, jen lítost opravdu nestačí.
Takže odborníci na našem ministerstvu úterní šibeniční exces detailně vyhodnocují a následně navrhnou konkrétní kroky, jak sjednotit přístup příslušných orgánů k takovýmto incidentům. A prosím, není to tak, že bychom chtěli omezit svobodu slova a shromažďování. To v žádném případě.

Musíme se ale jako společnost umět bránit extremistům, kteří překračují zmiňovanou hranici civilizovaného světa. Zároveň požádám nového policejního prezidenta, ať je jím kdokoliv, aby do priorit své koncepce zahrnul boj s trestnou činností z nenávisti. A to jak v reálném světě, tak i v tom virtuálním, onlinovém. Ve vyspělé společnosti považuji za nejdůležitější nástroj demokracie dialog. Prostor pro nenávistné symboly v takovém vidění světa nevidím a vidět nechci.

Šibenice na Malostranském náměstí je opravdu jen symbolický vrcholek mnohem hlubšího problému. Pandemie nenávisti totiž bují zejména v internetovém prostoru a na sociálních sítích.
Na ministerstvu vnitra už připravujeme plán, jak zmírnit jeho následky. Jak rozpoznávat překroucené informace, které mnohdy neúmyslně živí společenskou nenávist. Jak se účinně bránit úmyslně šířeným dezinformacím, které nás všechny cíleně rozdělují. A znevěrohodňují obecné pravdy i důvěru v instituce státu.

Bude to dlouhá a složitá operace. Asi to bude nekonečný proces plný dohadů o všech možných hranicích svobody. Rozhodně čekám, že budeme obviňováni ze svazování svobody slova i ze zakládání ministerstva pravdy.

Vím to. A budou nám to vyčítat hlavně ti lidé, kteří před pár dny demonstrovali na Malostranském náměstí. Je jasné, že se neshodneme na všem. Pro zahájení diskuse mi stačí, když odmítneme šibenice v ulicích.

Komentář vyšel v Deníku Právo v sobotu 29. ledna 2022.