Už mě to trochu unavuje psát deset let (marně) o jednom a tomtéž, totiž o absurdním rituálu, kdy na veřejnoprávní obrazovce namísto analytiků rozebírají politiku převážně jen její aktéři: týden co týden několik málo vyvolených hodnotí kolem dokola samo sebe. Jejich volba se určitě neřídí veřejným zájmem a potřebou aktuální reflexe čerstvé události - to by museli do poslední nedělní debaty před volbami do Evropského parlamentu dostat v pravé poledne pozvánku čerství aktéři nebo aspoň svědci či komentátoři právě končícího sjezdu KDU/ČSL. Nedostali. Namísto nich tam 31. 5. opět usedli ti, jimž pořad slouží vlastně celoročně: šéfové dvou nejsilnějších stran, těch stran, které mají moc přes telerady i telefonáty na Kavčí hory kdykoli celý pořad i s jeho aktéry zlikvidovat a nahradit jej něčím poslušnějším.
VE VĚDĚNÍ JE SÍLA, V NEVĚDĚNÍ PŘESILA
(OBRANA KATEŘINY JACQUES)
S našimi politickými mastodonty je potíž: jeden se dá na stará kolena na klimatologii, druhý se zase vznese vrtulníkem nad Šumavu a okamžitě se tím kvalifikuje na experta přes národní parky.(Jak zachránit poničenou Šumavu?, Právo, 23.4. 09) Od této chvíle suverénně uděluje rady odborníkům, uráží celé týmy přírodovědců (ať už z Jihočeské nebo Karlovy univerzity), kteří se na rozdíl od něj monitoringu horských lesů na Šumavě přímo v terénu věnují po celá desetiletí, publikovali o tom desítky odborných studií a exaktních dat. Ta v podobě jasného resumé („Lesy v jádrových zónách, ponechané bez asanace, vedou rychleji k obnově přirozeného horského lesa“) na Vysočinu dosud nedoputovala.