Vladimír Just

20. 10.

Desatero k "Putinizaci českých médií"

Vladimír Just Přečteno 3994 krát

Desatero k Putinizaci aneb Trollové všech zemí, spojte se!
Moji milí trollové! Má stať o „Putinizaci českých médií“ zřejmě píchla do Vašeho vosího, spíše však sršního hnízda. Vyvolala (kromě kladných reakcí) doslova smršť nenávistných, nepodepsaných i pseudonymních dopisů, které si v 90% případů spletly argument s urážkou, a zbylých deset procent je prosté neumění číst napsané. A jelikož Váš veškerý citový jed přišel nikoli z autentické četby mého eseje na Aktuálně.cz, nýbrž z jeho zmrzačené podoby v Parlamentních listech, posílám tam na adresu všech trollů a zelených mužíků toto desatero.
1) Nikdy a nikam jsem nenapsal, jak se objevilo v Parlamentních listech, větu „Kde to jsme, když je v televizi...“ pan XY.
2) Můj esej nebyl ani o Petru Robejškovi ani o Erichu Bestovi.
3) Panu Petrovi Robejškovi (jeden z těch XY) jsem v mnohastránkovém textu věnoval pouhé 4 (slovy čtyři) slova.
4) Panu Erichu Bestovi (druhý z těch XY) jsem v mnohastránkovém textu věnoval pouhé 4 (slovy čtyři) slova.
5) Proti panu Robejškovi ani panu Bestovi osobně vůbec nic nemám, s řadou jejich názorů jsem v minulosti souhlasil, jejich nynější extrémistické, prokazatelně prokremelské a protievropské názory mě mrzí, ale přesto jim je neberu a uznávám jejich právo je veřejně hlásat. Stejně jako já mám právo je znepokojeně veřejně identifikovat jako věrné, doslovné echo imperiálních názorů Vladimíra Putina.
6) Vůbec bych o obou pánech (stejně jako o panu Baštovi, Klausovi. Zemanovi etc.) nepsal, kdyby ve veřejnoprávních médiích dostávaly stejný prostor i názory opačné (tj. názory, věcně nazývající agresi agresí, ozbrojenou anexi ozbrojenou anexí a porušení integrity a mezinárodně zaručené územní nedotknutelnosti sousedního státu porušením integrity a územní nedotknutelnosti sousedního státu; popř. názory, jež místo na nejnižší pudy občanů, jako je národní egoismus a xenofóbie, apelují na altruismus a solidaritu s utečenci).
7) Konkrétně: vůbec bych o těchto pánech a jejich názorech nepsal, kdyby byly ve veřejnoprávní televizi a rozhlase stejně často slyšet názory, namátkou, Petra Placáka, Martina C. Putny, Adama Drdy, Jiřího Pehe, Karla Hvížďaly, Petrušky Šustrové, Tomáše Halíka, Josefa Jařaba, Jacquese Rupnika (o historicích typu Andreje Zubova, Timothy Snydera či Anne Applebaumové nemluvě). Není-li tomu tak, pak mám obavu, zda média, jež se už 20 let při censurních zásazích zaklínají mantrou „vyváženosti“, vlastně sama neporušují zákon č. 483/91 o povinném poskytování pravdivých, ověřených a ve svém celku vyvážených informací, potřebných ke svobodnému vytváření názorů veřejnosti. To, nikoli napadání těch či oněch, byl jediný důvod a smysl mého textu.
8) Nejsem chorobný „rusofob“, na něhož mě pod vlivem účelových denunciací Parlamentních listů pasovali někteří čtenáři: miluji ruskou kulturu, zejména literaturu (jednu z největších na světě), ruské divadlo a hudbu, a mnohokrát jsem to v desítkách svých článků, knih, recenzí a přednášek prokázal.
9) Stejnou měrou, jako miluji ruskou kulturu, nenávidím ruské imperiální diktátory, Leninem počínaje a Putinem konče. Hluboce si vážím lidí jako Havlíček nebo Masaryk, kteří imperiální povahu ruských vládců a nebezpečnost jejich světovládných ambicí pro nás rozpoznali dávno před nástupem Putina či Stalina. Varuji před ruským velmocenským nacionalismem ne proto, že je ruský, ale proto, že je antidemokratický: že vraždí své novinářské a politické odpůrce a prakticky zlikvidoval svobodná média. To jsou tvrdá fakta. Donebevolajícím a pro Čechy urážlivým čerstvým příkladem budiž i existence dokumentu státní ruské televize o 21.srpnu 1968, opakující Brežněvovy imperiální lži o bratrské pomoci.
10) Varuji před zfanatizovaným národem s nezvládnutou minulostí, nosícím v průvodu portréty největšího masového vraha dějin úplně stejně, jako bych – a možná ještě důrazněji! - varoval před německým národem, kdyby dodnes v průvodu veřejně nosil portréty Adolfa Hitlera. A jsem znepokojen schopností ruských médií pronikat do českého a slovenského mediálního prostoru a stejně tak jsem znepokojen takřka nulovou obranyschopností českých (na rozdíl třeba od polských) politických i mediálních elit, a následně logicky i veřejnosti, vůči tomuto viru.

18. 10.

O putinizaci českých médií

Vladimír Just Přečteno 7335 krát

O putinizaci českých médií
(aneb Z Putimi do Putimi k Putinovi)

Je středa 7. října večer. Na ČT 24, hlavním zpravodajsko-publicistickém kanálu České televize, zazní uklidňující zpráva, že na Ukrajině panuje už řadu dní rekordně dlouhé příměří. Poté představuje moderátor Událostí a komentářů Daniel Takáč „k tématu“ svého hosta z Ukrajiny, a to jako „opoziční ukrajinská političku“ a „protiválečnou aktivistku“ (až do konce relace se mimochodem nedovíme, jakou opoziční stranu vlastně reprezentuje a jak reálnou, velkou nebo marginální politickou váhu její extrémistické názory na Ukrajině představují). Na úvodní otázku, zda momentální klid zbraní mezi Ukrajinou a separatisty může mít trvalejší charakter, vyletí fešná „opoziční politička“ jako čert z krabičky. Vypucuje zkoprnělého redaktora, jak si vůbec mohl dovolit použít termín „separatisté“: „Jací separatisté? To nejsou žádní separatisté! To jsou Ukrajinci!“ Vysvětlí nám, že to jsou velcí vlastenci, které fašista Porošenko – to už fešanda na moderátora i na nás přímo křičí - bombarduje a vraždí. Ano, bombarduje vlastní národ, který nechtěl nic jiného – dokud Ukrajinu nesvedli Američané – než žít v míru se svými sousedy, s Ruskem i Evropou. Teď je za to fašistický Kyjev vraždí, zabíjí pokojné lidi, ženy, děti, ničí kvetoucí města – to je jako byste vy tady z Prahy, říká fešanda doslova, bombardovali Moravu! To by se vám líbilo? Na rozdíl od výrazu leklé ryby svého duchovního guru má ovšem tento ukrajinský „Putin v sukních“ ohnivou výmluvnost táborové řečnice, a jestli jí odněkud z pekla naslouchal soudruh Goebbels, musel si u této své věrné žačky poopravit názor o podřadnosti slovanské rasy. A zkoprnělý redaktor až do konce jejího eruptivního výlevu není schopný věcně kontrovat, nechává extrémistickým názorům, jež zjevně odporují elementárním faktům i příslušným paragrafům naší ústavy o šíření rasové či třídní nenávisti, zcela volné pole. Nedokáže hned v úvodu dokonce ani trvat na zjevné oprávněnosti svého vstupního pojmu „separatisté“ (neumí ze sebe vysoukat, třeba: jak ale jinak než „separatismem“, vážená madam, nazvat jednostranné, světem nikdy neuznané vyhlášení samostatnosti východoukrajinských republik?). A už vůbec nedokáže fešandě naservírovat prostý fakt porušení státní integrity, násilné změny garantovaných hranic, vojenské intervence cizích jednotek, o anexi Krymu nemluvě. Moderátor neustále omílá jako stará zaseknutá deska se zpomalujícími se otáčkami svou starostlivou, v podstatě chamberlainskou mírovou mantru a´la: „A myslíte si, že obě znesvářené strany se mohou konečně vzájemně dohodnout?“, popř. „Myslíte, že to příměří může mít trvalejší charakter?“, atd.atd. To je všechno, na co se v tom přívalu demagogie vzmůže.
LEGITIMIZACE EXTRÉMU
Tady nejde jen o profesní selhání jednoho redaktora, tady jde i o selhání editora (kdo a proč vlastně zve do vysílání podobné extrémisty?), potažmo vedení zpravodajsko-publicistické ČT. Ti všichni vyklízí někdejší jakž takž nezávislou demokratickou pozici a vychylují ji stále víc a víc ve prospěch krajních, ve slušné společnosti marginalizovaných názorů, které se tím pozvolna stávají mainstreamem. A nejde o exces, ale o trend. A tak po protievropských a prokremelských exotech typu politologa Robejška nebo Ericha Besta zve veřejnoprávní médium do studia už i přímé Putinovy agitátory a trolly. Ne náhodou se hned následujícího 8. října na téže ČT24 v Hyde parku objevuje další obskurní postava, jež také hovoří s oblibou o Kyjevu jako o fašistickém doupěti, postava, jež před časem musela své exponované posty opustit kvůli korupčním skandálům: je to ex-ministr a ruský i ukrajinský ex-vyslanec Jaroslav Bašta (mj. mediální hvězda sofistifikované webové kanálie Parlamentní listy, oblíbené to platformy i Ericha Besta). A tento bizarní exot nám na nejprestižnější veřejnoprávní zpravodajské stanici zcela vážně tvrdí, že podle jeho zjištění „každý stý běženec je terorista“ (tady se ho moderátor, na rozdíl od bezradného Takáče, aspoň snaží přimět – samozřejmě marně - k odpovědi o použité metodice a zdrojích jeho fantasmagorií). Bašta je ovšem v Hyde parku jak utržený ze řetězu: například by prý vůbec neváhal „vůči běžencům použít násilí“. Ostatně, v Evropě podle něj beztak bude občanská válka, bruselská diktatura to dopracovala až k poměrům, podobným Protektorátu - když tyto a podobné bláboly vypouští Bašta do stoky Parlamentních listů, je to zcela v pořádku: svůj k svému. Proč mám ale z koncesionářských poplatků přispívat k tomu, aby reprezentativní vzorky těchto blábolů zněly – nevyvráceny, nekomentovány, akceptovány - z veřejnoprávní obrazovky?
NÁVRATY ZOMBIÍ
Ostatně – byla to opět veřejnoprávní obrazovka, kdo v těchto dnech učinil cosi, co bylo před časem ještě nemyslitelné - vrátit zcela vážně do hry a tím i mediálního oběhu další profláklou hvězdu evropského proputinovského extrémismu, proti níž je Bašta jen malý český prokremelský kutil, totiž nezničitelnou zombii Václava Klause. Člověka, který jako první učinil odvážně a průkopnicky z Pražského hradu fakticky druhou ruskou ambasádu v zemi (Miloš Zeman není vůbec původní, jen v tom se svou příslovečnou sloní jemností pokračuje; a švejkovský kruh z „Putimi do Putimi“ českého putinství by se dokonale uzavřel, kdyby si po moskevském vzoru oba zase v budoucnu prezidentský stolec předali, a přejmenovali naši gubernii na věčné časy a nikdy jinak na klauzemánii). ČT udělala první krok, a druhý učinily – překvapivě, neboť dosud považovány za lumpenhnízdo pravdoláskařů – Lidové noviny. Bezprecedentní mnohastránkové místo, které Lidovky servilně uvolnily Klausovu zastydlému, dávno vyvanulému protievropanství, jemuž přišla uprchlická krize jak na zavolanou; krotké, podučitelsky ponížené dotazy a bázlivě formulované protiargumenty jindy razantních komentátorů Zvěřinova formátu; a hlavně nehorázně manipulující tučný titulek celého makrorozhovoru – KLAUS SE VRACÍ ! – to vše představuje opět jeden z nesčetných posunů k legitimizaci názorového extrémismu a k putinizaci českého veřejného prostoru. Posunu, který ostřeji než my „posouvaní“, vidí dosud „neposunuté“ soudné hlavy zvenku (nejnověji třeba americko-polská historička Appelbaumová). Citovaný titulek je samozřejmě matoucí už gramaticky, je tu zamlčený skutečný podmět a údajný podmět je de facto předmětem. Správně má tedy znít nikoli - kdo co - KLAUS se vrací, ale - koho co - KLAUSE VRACÍME – kdo co - MY do hry. My, seriozní Lidové noviny (už ne stoka Blesků a Parlamentních listů), a my, seriózní Česká televize (už ne Nova, Prima, Prásk apod.). Ale je to ještě horší: ten titulek má záludný řečový charakter, jemuž teoretikové říkají ilokuce (tím, že něco řekneme, se to zároveň stane), popř. perlokuce (promluva má vzápětí následky v mimojazykovém kontextu). A tak obdobně, jako zkrachovalého politika a zapomenutého alkoholika Zemana vytáhla ze zapadlé Vysočiny na Hrad média (od bulvárních po ty seriózní), totéž se nyní tatáž média pokoušejí udělat i s druhou promoskevskou zombií. „Kdybych neměl politickou moc, tak byste za mnou nepřišli...“, poučuje novináře z Lidovek sebevědomě zombie, čerstvě vstalá z hrobu. Jenže to platí i obráceně: kdybyste za mnou nepřišli, žádnou politickou moc bych neměl.
CODA
Tyto řádky vycházejí z mého letitého přesvědčení, že se Němci (Rakušané, Švédové, Dánové) nerodí s vrozenou větší mírou empatie a solidarity s bližními v nouzi (jindy zase třeba k přírodě), než Češi. A že nemají už v genetické výbavě větší míru obranyschopnosti společenského organismu vůči velmocenským, například ruským mediálním infekcím a otravám. Jediný rozdíl je v tom, že Němci (Rakušané, Švédové, Dánové) nejsou od mala vystaveni jednostranné mediální masáži a negativním modelům chování politiků, ať už ve prospěch národního egoismu, všemocnosti trhu, útěku před právníky či před morálkou, jindy zase ve prospěch jaderně-fosilní energetiky. Geny solidarity (a šetrnosti k životnímu prostředí) lze buď pozitivními příklady vůdců a kritickou obezřetností k trollům v médiích probouzet a rozvíjet, anebo zahubit. Moc rád se budu mýlit, ale obávám se, že jsme my Češi a Slováci právě svědky a obětmi té druhé varianty.

Archiv článků: říjen 2015

Desatero k "Putinizaci českých médií"

O putinizaci českých médií

Blogeři abecedně