Desatero k Putinizaci aneb Trollové všech zemí, spojte se!
Moji milí trollové! Má stať o „Putinizaci českých médií“ zřejmě píchla do Vašeho vosího, spíše však sršního hnízda. Vyvolala (kromě kladných reakcí) doslova smršť nenávistných, nepodepsaných i pseudonymních dopisů, které si v 90% případů spletly argument s urážkou, a zbylých deset procent je prosté neumění číst napsané. A jelikož Váš veškerý citový jed přišel nikoli z autentické četby mého eseje na Aktuálně.cz, nýbrž z jeho zmrzačené podoby v Parlamentních listech, posílám tam na adresu všech trollů a zelených mužíků toto desatero.
1) Nikdy a nikam jsem nenapsal, jak se objevilo v Parlamentních listech, větu „Kde to jsme, když je v televizi...“ pan XY.
2) Můj esej nebyl ani o Petru Robejškovi ani o Erichu Bestovi.
3) Panu Petrovi Robejškovi (jeden z těch XY) jsem v mnohastránkovém textu věnoval pouhé 4 (slovy čtyři) slova.
4) Panu Erichu Bestovi (druhý z těch XY) jsem v mnohastránkovém textu věnoval pouhé 4 (slovy čtyři) slova.
5) Proti panu Robejškovi ani panu Bestovi osobně vůbec nic nemám, s řadou jejich názorů jsem v minulosti souhlasil, jejich nynější extrémistické, prokazatelně prokremelské a protievropské názory mě mrzí, ale přesto jim je neberu a uznávám jejich právo je veřejně hlásat. Stejně jako já mám právo je znepokojeně veřejně identifikovat jako věrné, doslovné echo imperiálních názorů Vladimíra Putina.
6) Vůbec bych o obou pánech (stejně jako o panu Baštovi, Klausovi. Zemanovi etc.) nepsal, kdyby ve veřejnoprávních médiích dostávaly stejný prostor i názory opačné (tj. názory, věcně nazývající agresi agresí, ozbrojenou anexi ozbrojenou anexí a porušení integrity a mezinárodně zaručené územní nedotknutelnosti sousedního státu porušením integrity a územní nedotknutelnosti sousedního státu; popř. názory, jež místo na nejnižší pudy občanů, jako je národní egoismus a xenofóbie, apelují na altruismus a solidaritu s utečenci).
7) Konkrétně: vůbec bych o těchto pánech a jejich názorech nepsal, kdyby byly ve veřejnoprávní televizi a rozhlase stejně často slyšet názory, namátkou, Petra Placáka, Martina C. Putny, Adama Drdy, Jiřího Pehe, Karla Hvížďaly, Petrušky Šustrové, Tomáše Halíka, Josefa Jařaba, Jacquese Rupnika (o historicích typu Andreje Zubova, Timothy Snydera či Anne Applebaumové nemluvě). Není-li tomu tak, pak mám obavu, zda média, jež se už 20 let při censurních zásazích zaklínají mantrou „vyváženosti“, vlastně sama neporušují zákon č. 483/91 o povinném poskytování pravdivých, ověřených a ve svém celku vyvážených informací, potřebných ke svobodnému vytváření názorů veřejnosti. To, nikoli napadání těch či oněch, byl jediný důvod a smysl mého textu.
8) Nejsem chorobný „rusofob“, na něhož mě pod vlivem účelových denunciací Parlamentních listů pasovali někteří čtenáři: miluji ruskou kulturu, zejména literaturu (jednu z největších na světě), ruské divadlo a hudbu, a mnohokrát jsem to v desítkách svých článků, knih, recenzí a přednášek prokázal.
9) Stejnou měrou, jako miluji ruskou kulturu, nenávidím ruské imperiální diktátory, Leninem počínaje a Putinem konče. Hluboce si vážím lidí jako Havlíček nebo Masaryk, kteří imperiální povahu ruských vládců a nebezpečnost jejich světovládných ambicí pro nás rozpoznali dávno před nástupem Putina či Stalina. Varuji před ruským velmocenským nacionalismem ne proto, že je ruský, ale proto, že je antidemokratický: že vraždí své novinářské a politické odpůrce a prakticky zlikvidoval svobodná média. To jsou tvrdá fakta. Donebevolajícím a pro Čechy urážlivým čerstvým příkladem budiž i existence dokumentu státní ruské televize o 21.srpnu 1968, opakující Brežněvovy imperiální lži o bratrské pomoci.
10) Varuji před zfanatizovaným národem s nezvládnutou minulostí, nosícím v průvodu portréty největšího masového vraha dějin úplně stejně, jako bych – a možná ještě důrazněji! - varoval před německým národem, kdyby dodnes v průvodu veřejně nosil portréty Adolfa Hitlera. A jsem znepokojen schopností ruských médií pronikat do českého a slovenského mediálního prostoru a stejně tak jsem znepokojen takřka nulovou obranyschopností českých (na rozdíl třeba od polských) politických i mediálních elit, a následně logicky i veřejnosti, vůči tomuto viru.