Lidovky čtu pravidelně už třicet let, od samizdatových do dnešních. Dá se dokonce říci – bez ohledu na výkyvy jejich úrovně – že každodenní obcování s nimi patřilo po tři desetiletí k mému každodennímu životnímu rituálu. A nešlo vždy jen o obcování čtenářské: počínaje kritickou televizní recenzí z historického přelomu let 1989/90 jsem s různými přestávkami téměř třicet let byl i jejich nepravidelně pravidelným přispěvatelem. Je pravda, že jsem v posledních měsících texty některých stálých – mezi nimi i soudných – spolupracovníků četl jen s čím dál hlasitěji skřípajícími zuby.