Dát - či nedat se?
Nedávno jsem zde prezentoval náčrt vize „zmagazínovatělé televize“. Popsal jsem recept, jak se zbavit nepohodlných kritických pořadů: smýkat s nimi v různých nepravidelných dopoledních, odpoledních či předpůlnočních časech tak dlouho, až se zbaví posledního diváka – a pak je zrušit pro malou sledovanost. Jako příklad takového kontroverzního pořadu, v němž jsme se v posledních dvou desetiletích – bohužel na stále se zmenšující ploše - dovídali z odvrácené strany postižených občanů nepříjemné pravdy s celospolečenským přesahem (o praktikách ČEZu, o likvidovaných obcích a předražených zakázkách, o tunelech typu Blanka, o obřích spalovnách namísto zanedbané recyklace, o nejdražších dálnicích v Evropě, o příčinách stupňujících se povodní nebo o byznysu se dřívím ať už v národním parku či mimo něj) jsem uvedl Nedej se! Pořad, který kdysi začínal ve slušných vysílacích časech jako půlhodinový, se po pravidelných zakejháních potrefených hus začal scvrkávat nejprve na pětadvacet, pak dvacet, pak osmnáct a nakonec na šestnáct minut, a jeho původně čtvrthodinový „vyvažující“ pandán (Přidej se!) skončil na necelých deseti minutách. Z odpoledních pátečních, úterních či jiných časů přistál po desáté dopoledne v neděli na ČT 2.
Jelikož jde o poslední kritický environmentální pořad na všech našich obrazovkách, a jelikož vzduch kolem „horkého“ ekologického ministerstva v posledních měsících řádně zhoustl, nahlédl jsem o prvních dvou květnových nedělích do programu ČT 2 – a nalezl tam bez jakékoli omluvy či zdůvodnění namísto ekologických investigativců uklidňující dokument o Lásce včera, dnes a zítra (inu, bylo prvního máje) a pak Piškanderdulá aneb Motlitbu za loutku. (Oba dokumenty byly kvalitní, a na ČT 2 patřily – ale o to přece nešlo). A další květnovou neděli šel v časech Nedej se! dvacet let starý dokument USArmy v ČSR 1945 a vzápětí Taxmeni o „legendární country skupině“ (oba dokumenty na ČT 2 vůbec nepatřily a slušely by spíš komerční obrazovce – ale opět o to nešlo). Volal jsem na Kavčí hory, a dozvěděl se, že ty změny byly prý „kvůli hokeji“ (?) – nejapnější výmluvu už si na ČT 2 nemohli vymyslet. Po dalších telefonátech jsem se konečně dozvěděl smutnou pravdu: natočené díly budou ještě do léta o nedělích odvysílány, ale od září se pořad definitivně odporoučí. Protože se však podle zákona – kromě jiného - na Kavčích Horách ekologii věnovat musí, mají pořad údajně nahradit „dokumenty o přírodě ve stylu BBC“ (doslovný citát z úst jedné z nejvyšších „šajb“ Kavčích Hor). Opět: nic proti dokumentům BBC o přírodních divech světa, patří k tomu nejmilejšímu, co mi obrazovka po desetiletí skýtá. Jenže jde s prominutím o sprostý etiketní podvod: kolonku ekologie si zaškrtneme, a zbavíme se dalšího (jestli dobře počítám předposledního) kritického pořadu, jenž ještě šlape mocným na paty, a za nímž stojí 99% české přírodovědné obce. A jenž vzdor nesčetným výhrůžkám a soudním obsílkám neprohrál se stěžovateli (opět, na rozdíl od jiných pořadů) jediný soud.
Vyzývám vás, vážení kolegové přírodovědci, o jejichž poznatky bývá tento jakkoli kritický pořad zpravidla opřený a k vašim názorům vstřícný, vyzývám vás všechny ne-přírodovědce, kteří se stydíte za prezidenta, jenž se stává svým pavědeckým antiekologismem pomalu prvním kašparem Evropy a de facto ideologickou municí podobných cenzurních zásahů, vyzývám vás, kdo nechcete v národních parcích chodit kolem disneylandu sjezdovek a holosečí s čerstvými pařezy, s pasekami napuštěnými chemií a pak pozdě bědovat nad bůhvíkam zmizelými rezonančními smrky, vyzývám všechny, aby si znovu přečetli vstupní odstavec mé úvahy.
(Psáno pro Divadelní noviny, upraveno a rozšířeno)