LN fanklubem Bobošíkové?
(ad LN, 31.10.2012)
Poznámka autora: následující text „nezávislé“ LN odmítly publikovat; lepší důkaz pravdivosti podezření, pro koho – s výjimkou kulturní redakce - v naší ČEZské republice pracují, mi nemohly poskytnout.
Všechno jsem čekal, ale že se LN, snad s čestnou výjimkou Ondřeje Štindla, bezplatně zapojí do obdivné PR kampaně Jany Bobošíkové a její Suverenity, to mě fakt nenapadlo. Její fešný černobílý kostýmek, „pružnost“ a „konsenzuálnost“ („nevystupuje jako žádný eurožrout“, „jako jediná sype z rukávu modelová jména ústavních soudců“) zřejmě řadě redaktorů učarovaly. Opakovaně citují její „vlastenectví“, “úctu k historické pravdě“ a „staré škole“, je prý pro mnohé laciným, až příliš „vděčným terčem“, neboť „svou politickou kariéru staví od začátku na vymezení proti hlavnímu proudu a hlavně proti jeho pokrokářským a politicky korektním proudům“, ale vzdor tomu „v každé další kampani rozšiřuje svůj tematický záběr a nabízí nové příležitosti“. Prezident by „podle ní měl vstupovat do společenské debaty o základních hodnotách…“. atd. Milovnice historické pravdy? Základní hodnoty? Proč LN, když už neanalyzují její představu o tom, že 20 – 30 tisíc poválečných vražd na civilistech bylo v pořádku, nikde nepřipomenou její autentické výroky o tom, že si stejně váží soudkyně Brožové/Polednové jako Milady Horákové, neb byly obě „statečné ženy, které se celý život držely svých názorů“, na rozdíl od současné vládní garnitury? (Metro, 2007). Vrah a oběť, všechno jedno. Když už jí tuto otázku nepoložily LN, pokládám ji já: platí to, soudružko kandidátko, co jste tehdy napsala do Metra, i dnes?