Úvodem dodatek k minulé úvaze o zpravodajství ČT. Nedávno skončil po sjezdu SZ i sjezd další menší parlamentní strany, KDU/ČSL (obě menší strany ovšem uspěly v senátních volbách líp než vládní ODS) a situace se opakovala. Zpravodajství ČT to opět nestálo za pozornost, s výjimkou půlminutové zprávičky. Opět: nepozastavoval bych se nad tím, kdybych pár týdnů předtím nezažil zpravodajské orgie u sjezdu jiné strany, o níž jsem psal minule. Kdyby ČT měla paměť , věděla by pravá ruka, co dělá levá. A pro hlavní zpravodajské relace by těžila z odborně podložených pravd, jež vysílá v „dílčích“ relacích, a jež popírají to, co pak slyšíme na ČT 1 v Událostech. Čerstvý příklad: Ekonomika 24 z 28. 11, moderátor Přemysl Čech a aktuální téma zdražování elektřiny. Za zdražování může – jak v Událostech opakuje svou mantru paní Vitásková a po ní i hlasatelé – oblíbený otloukánek: obnovitelné zdroje. To kvůli nim musíme sáhnout hlouběji do kapsy, prodražují cenu až o 40 procent! Kupodivu však v ekonomickém magazínu na totéž téma (kam zástupci regulačního úřadu paní Vitáskové k debatě s předsedou komory pro obnovitelné zdroje Martinem Bursíkem pro jistotu odmítli přijít), se místo o 40% mluví o 13%, a to ještě zaviněných nikoli samotnými alternativními zdroji, ale selháním Fischerovy vlády, jež protlačila za pomoci ČSSD parlamentem fotovoltaický tunel (tj. nesmyslně vysoké dotace do stále levnější a konkurenceschopnější technologie, která za pár let nebude potřebovat dotace žádné). To mně, laikovi, konečně dalo odpověď na záhadu, proč máme byrokraticky nařízenými výkupními cenami stále více dotovat zdroje, jejichž náklady ve světě strmě letí dolů. A tu se dovídám, že přes 30% zdražení má na svědomí přenosová soustava, provozovaná převážně ČEZem (což padá i na dozorující regulační úřad paní Vitáskové), která je u nás dvojnásob drahá než jinde. Nevím, nejsa energetikem, kde je pravda, nevím, která čísla jsou správná, ale vím, že toto jsou úplně jiné cifry a viníci, než čím nás krmí totéž médium po zbytek dne. A že o nich, zdá se, nemají ponětí ani sestavovatelé hlavních zpravodajských relací. To v lepším případě, v horším „neoficiální“ pravdy záměrně smlčí.

Ale hlavně: kdyby ČT věděla co je paměť , asi by právě teď, jak jsem už varoval, nezastavovala výrobu cyklu Nedej se / Přidej se. Proti rušení pořadu se ozývají především odborníci (např. renomovaní vědci z Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR), měli by se však ozvat především koncesionáři – praví majitelé české televize - , ti, kdo si ČT platí, aby plnila veřejnoprávní úkoly, a to občané! Připomeňme, že cyklus dostal letos od poroty Trilobitu prestižní Cenu Václava Havla za přínos občanské společnosti.V témže roce tedy dostane cenu i padáka (aspoň ve stávající podobě včetně názvu). A přitom cenu dostal právě proto, že upozorňuje na nekalosti, o nichž se ve zprávách nedovíme – často přitom záměrně blokován vysílacími časy (např. 2. prosince díl o hrůzách, jež se vzdor protestům občanských iniciativ i odborníků na architekturu chystají v okolí dejvického „Kulaťáku“, díl, obsahující ovšem i ošemetnou kritiku exstarosty Prahy 6 – ano toho, který je nyní ministrem životního prostředí, pro jistotu ČT opět po roce bezpečně uklidila rovnou „proti“ Otázkám VM: hned příští relace, tak jako všechny předchozí, šla opět před nedělní polední hodinou, takže Moravcovi na ČT 1 a ČT 24 nekonkurovala). Jednou z největších nekalostí, na něž cyklus soustavně upozorňuje, jsou ostravské kaly, převážené na litoměřicko, tedy z jedné ekologicky zamořené oblasti do druhé, to vše se státním posvěcením (dobrá zpráva: na Litoměřicku se proti tomu zvedla iniciativa Občané proti kalům).

Doslova výbušná i jedovatá kauza překračuje nejen hranice ostravského regionu, ale i hranice státu. Neboť vězte, že vysoce toxické a karcinogenní kaly z ostravských lagun, jež někdy až tisícinásobně převyšují běžné normy a při jejichž odtěžení může dojít např. u oxidu siřičitého oproti normě až ke statisícinásobnému zamoření ostravského ovzduší, byly smíchány s uhelným prachem a podvodně certifikovány na výrobek, který jako alternativní palivo byl nabízen v Polsku tak dlouho, až zasáhla inspekce a protest sousedního státu. Jako nouzové řešení napadlo firmu Geosan (typické pro celý tunel je to, že akcionáři jsou registrovaní kdesi na Kypru!) expedovat toxický odpad cementárnám do Severních Čech. A to ještě sanační firma za 110 milionů postavila na břehu ostravských lagun monstrum, z něhož se po ohřátí zeminy nečekaně uvolňuje vodík, takže hrozí ničivý výbuch a monstrum je už rok mimo provoz (šéf státního podniku DIAMO: Tohleto zařízení budeme muset nechat zodolnit proti výbuchu, to znamená, že využijeme institutu nových skutečností k vyhlášení samostatné soutěže a s tím spojené vícenáklady…). Nedej se nekalými kaly probírá průběžně, naposledy 25.11. Kauza míří vysoko, mezi aktéry je premiérův poradce Říman, ministr Chalupa a pamětníka napadá i pět let starý lobing Miroslava Kalouska za sanaci ekologických zátěží, na něž požadoval - vzpomínáte? - křiklavě předraženou stovku miliard. Nuže – jedna taková hororová likvidace je díky Nedej se pečlivě zdokumentována. Závěrem dva citáty z jednoho dílu pořadu o kalech z úst expertů: Zdá se, že pan Chalupa a jeho podřízení jsou mimořádně nadaní kouzelníci, kteří dokáží z nebezpečného odpadu škrtnutím pera vyrobit bezpečný výrobek (…) Trochu to připomíná film Kdyby tisíc klarinetů, kdy na jedné straně čáry jsou vojáci s dělem a po přejezdu té čáry se z toho stává klavír…

(psáno pro DN, upraveno, aktualizováno)