Halík, Kamberský a „demokratická diskuse“ v LN.
Poslal jsem do LN níže uveřejněný článek o hypotetické prezidentské kandidatuře Tomáše Halíka, jenže p. redaktor měl dovolenou a tak mě automatická odpověd´odkázala na jeho kolegu, jímž byl, co čert nechtěl, právě ten, s nímž článek polemizoval, totiž vševědoucí p. Kamberský – ano, ten, co přesně ví, jak dopadne za 3 a půl roku prezidentská volba.. Spoléhal jsem na jeho velkorysost, zvláště, když mi po dvou dnech poslal stručný mail, že text „samozřejmě otiskneme, dík.“ Což jsem z úst šéfkomentátora bral vážně a proto jsem nepublikoval text jinde. Po čtyřech dnech, kdy LN chrlily na dané téma řadu mnou vyvrácených nesmyslů, místo mého článku vyšel text samotného profesora Halíka, který takřka doslova zopakoval mé hlavní argumenty. A p. Kamberský mi v dopisech mezitím soukromě vyvracel některé mé údajné omyly (např. analogii šancí Halíka a Schwarzenberga), čímž to celé pro něj skončilo. Závěr je jasný: demokratická diskuse v pojetí p.Kamberského vypadá takto: bludy autora, jehož mystifikujeme přijetím článku, nejprve vyvrátíme soukromým dopisem, aniž veřejnost s nimi seznámíme. Pak článek pozdržíme tak dlouho, až ztratí aktuálnost. A tím je kritika nekritizovatelného pana šéfkomentátora zametena pod stůl. Na závěr varování: až budete kdykoli číst slova, signovaná značkou Petr Kamberský, ne abyste je brali vážně!
A nyní vlastní text:
PEKELNÁ DEMAGOGIE?
(Ad: V pekle mrzne, LN 4.7.)
Petr Kamberský si zahrál s tříletým předstihem na prognostika: dopředu ví, že „dřív peklo zamrzne, než bude v Česku římskokatolický kněz prezidentem“. Upírá tím jakékoli šance možné prezidentské kandidatuře Tomáše Halíka (tohoto, jak posměšně píše, „ehm, nositele odkazu Václava Havla“). Halíkova kandidatura podle Kamberského, ehm, železné logiky prý jedině „roztříští pravicové hlasy“ (?) a otevře cestu na Hrad lidem jako Zdeněk Škromach. Příčinou je podle něj populace, dědičně odkojená Palackého a Nejedlého konceptem dějin. Závidím váženému šéfkomentátorovi LN jeho analytické schopnosti i prorockou genialitu. Podle jeho logiky by musel ovšem před 20 – 25 lety stejně kategoricky vyloučit, že tehdy čerstvě od Nejedlého národoveckého prsu odstavený lid dá v budoucnu (to dřív peklo zamrzne!) bezmála 50% voličskou podporu šlechtickému (!) kandidátu, ještě ke všemu z nenáviděného schwarzenberského (!) rodu, a že tento „cizák“ modré krve při dobývání Hradu v popularitě na hlavu porazí cca desítku roduvěrných Čechů a Češek (a jednoho neroduvěrného japonsko-českého národoveckého populistu). A hle – neuvěřitelné stalo se (málem) skutkem. Na to, aby Kamberskému jeho konstrukty jakž takž držely pohromadě, musí je ovšem poslepovat notnou dávkou demagogie: Halík nemá šanci i proto, že co do žebříčku prestiže profesí „kněz je na tom ještě hůře než novinář, pod ním už je jen uklizečka a poslanec“. Záměrně se tu smlčí Halíkovo hlavní, akademické povolání, takže tu za Kamberského čtenářům LN připomeňme: Tomáš Halík je především a hlavně profesor Karlovy university. A já sám si vedle něj už řadu let při magisterských, doktorských a profesorských promocích v Karolinu uvědomuji, že právě on je dnes jedním z nejautentičtějších představitelů naší nejprestižnější universitní instituce. Jenže to vše se Kamberskému nehodí do krámu, a tak Halíka pro jistotu záměrně označuje „jen“ za faráře. V tomtéž žebříčku, na nějž se odvolává, patří totiž povolání vysokoškolského profesora, na rozdíl od povolání p. Kamberského, k těm nejprestižnějším vůbec.