Tahle zpráva, jakkoli vzápětí všelijak změkčovaná (prý pouhý předseda pouhého přípravného výboru Národní Rady pro vzdělávání), a později ministrem Chládkem ustrašeně odvolávaná, nebyla-li ovšem od počátku zprávou Rádia Jerevan, přistála na mém monitoru jako políček do tváře. A to políček do tváře nejen mojí, tedy někoho, kdo nezískal jako exprezident a expremiér profesuru ve vrcholné politické funkci konvolutem časopiseckých článků, ale jako facka do tváře celé akademické obce. Ať už to dopadne s Radou-Neradou jakkoliv, základní problém zůstává. Jak se vůbec může v hlavě současného ministra, člena vlády, která chce skoncovat se starými kmotrovskými strukturami, vylíhnout představa, že má vládě radit v oblasti vzdělávání někdo, kdo je dnes celému světu - kromě Putinova Ruska - pro smích? A to právě pro své pohrdání vzděláním, českými univerzitami a vědeckými poznatky (viz jeho pavědecké výlety do oblasti klimatologie, vědecké environmentalistiky, globálních klimatických změn, domácí i světové historie, problematiky kinematografie, Národních parků atd.)? Někdo, kdo nechápe, že prapodstatou vzdělání v kterémkoli oboru je humanizace světa, rozšiřování pole mravnosti, kulturnosti a pravdy, a kdo naopak vždy razil teze o tom, že co se samo na trhu neuživí (tedy i univerzity), nemá právo na existenci, teze o neexistenci špinavých peněz, kultuře jako třešince na dortu, regulérnosti faulů, pokud je nevidí rozhodčí? Někdo, kdo by vzhledem ke svým zahraničně politickým sympatiím, jež byly a jsou v rozporu se strategickými zájmy atlantického obranného souručenství, jehož jsme dobrovolnou a legitimní součástí, kdo by už vzhledem k přátelským stykům s diktátory (od Miloševiče po Putina) v poněkud méně demokratické a tolerantní společnosti, než je ta naše, už dávno musel být postaven před soud pro vlastizradu? My naštěstí (nebo naneštěstí?) žijeme v zemi, kde si každý, prezident i exprezident, může plácat cokoli o čemkoli, a kamarádit se s kýmkoli ze světových diktátorů, a žádný postih (kromě posměchu a tím i ztráty mezinárodní prestiže, vybudované za Václava Havla) mu za to nehrozí. Kdyby měl však o čemkoli v oblasti vzdělání rozhodovat člověk,o němž jsem se mylně domníval, že se mravně i politicky sám sprovodil ze světa skandální amnestií pro kamarády tuneláře, pak se v této sféře vracíme opravdu, ale opravdu hluboce před Listopad 89.