Shakespearova Julie říká o Romeovi: „Co do jména? Vždyť co růží zveme, jinak nazváno vonělo by stejně.“ Při sledování některých serverů, které lžou už jen svým názvem, neboť nemají kupříkladu s Parlamentem nic společného, mě napadá: „Co do jména? Vždy co žumpou zveme, jinak nazváno, smrdělo by stejně“. Před týdnem se podařil mistrovský důkaz tohoto tvrzení panu Jaroslavu Foldynovi. Už do titulku svého článku v Parlamentních listech totiž umístil pan poslanec hned dva redakcí nekorigované „fejky“ (fejk skloňuji podle vzoru „bejk“).

Pan Foldyna, který na rozdíl ode mne má jako poslanec a čerstvý místopředseda velké české strany násobně komfortnější možnosti pro získávání a ověřování informací, nadepsal svůj text hned dvěma hoaxy. Prohlásil: Karel Čapek vymyslel slovo robot, Václav Havel humanitární bombardování. Zřejmě chyběl v hodinách literatury, jinak by věděl, že slovo „robot“ nevymyslel Karel, ale Josef Čapek. Ale jak je to s těmi „humanitárními bombami“? Tady se neobejdeme bez historického exkurzu do jara 1999.

Na území bývalé Jugoslávie probíhá reálná humanitární katastrofa. Desítky tisíc kosovských civilistů, žen a dětí prchají před etnickými čistkami, před dnes už prokázanými a mezinárodními tribunály ztrestanými masakry (dodejme pro pořádek, že v téže válce je prováděli nejen Srbové, ale i Chorvaté a kosovští Albánci). A tehdy, poté co selžou všechny mezinárodní snahy o zastavení čistek, o diplomatické řešení konfliktu na půdě OSN, a co srbský vůdce odmítne podepsat mírovou dohodu z mezinárodní konference ve francouzském Rambouillet, se severoatlantická aliance po delším váhání konečně odhodlá k akci, k leteckým úderům na srbské pozice. A podobně jako jiní evropští lídři i Václav Havel mluví tehdy o tom, že násilí, jež má zastavit agresi, je až to poslední, že může být pouze krajním, byť dočasně nutným řešením, protože každé násilí, i to obranné, zůstává samozřejmě násilím. (Ať už kdysi dávno v německých Drážďanech nebo nedávno v bosenském Sarajevu). Havel navíc tehdy upozorňuje, že akce NATO bývají často podezírány ze zištných úmyslů (ropa atd.), že však tato akce má jediný cíl: zastavit probíhající humanitární katastrofu. Agenturu Reuters, odkud vzešel i inkriminovaný text ve francouzském Le Monde, právě na odlišnost těchto příčin upozorňuje: „...nálety a bomby nebyly vyvolány zištnými zájmy. Jejich povaha [povaha těchto zájmů] je výlučně humanitární. To, co je ve hře, jsou principy, lidská práva.“ V podstatě totéž, jen daleko pregnantněji, bez cizího zprostředkovatele, přednese Havel pro jistotu osobně i na veřejnosti (Viz „Prohlášení k situaci v Kosovu“, 25. 3. 1999 a „Prohlášení k poslednímu vývoji situace v Jugoslávii“, 4. 6. 1999). Kdo chce, může si tyto Havlem autorizované texty přečíst v Sebraných spisech č. 7, 1999...

Shrňme: celý tento jazykový i významový patvar, od něhož se Havel vzápětí rozhodně distancoval, nikdy z jeho úst nezazněl (už jen „jazykový vkus by mi nedovolil použít takto ohavného spojení“). Přesto čeští šiřitelé hoaxů, od komunistů, přes šéfredaktora LN až po pana Foldynu, budou i nadále „humanitární bomby“ v naší mediální krajině rozsévat. Dobře totiž vědí, že lež i zlovolná krátká spojení se šíří mediálním prostorem desetkrát rychleji než pravda. Ta bývá vždy složitější a proto méně prodejná.

Co mi ale rozum nebere je to, když i renomovaný komentátor Českého rozhlasu opakovaně nazve zde citovaného národovce a xenofoba kontroverzním sice, leč přesto „sympaťákem“ (Radko Kubičko, Rádio Plus, 8. 4. 2018). Řečeno Havlovými slovy – už jen jazykový vkus by mu takové označení pro lháře v seriózním rozhlase neměl dovolit...

P. S.: Prosím laskavého čtenáře, aby si v prvním dílu těchto Zápisků (Faust jako měřítko intelektuálního sesuvu) opravil jméno křesťanského filosofa Ladislava Hejdánka za jméno křesťanského myslitele F. T. Bratránka, jehož text se opravdu v brožuře ND k Faustovi z roku 1997 vyskytuje. Snad ona zdrobnělá podoba příjmení podprahově způsobila, že jsem ve výčtu autorů jména obou křesťansky zaměřených filosofů z roztržitosti zaměnil. Nejen čtenáři, ale i p. Hejdánkovi se tímto omlouvám.